Pozorovací síť podzemních vod ČHMÚ

mapa sítě | vrty | prameny | přestavba sítě - ISPA/FS | hydrogeologické rajony

Český hydrometeorologický ústav provozuje jedinou celoplošnou pozorovací síť podzemních vod na území ČR. Podrobné informace o typech pozorovacích objektů a skladbě pozorovací sítě jsou v části pozorovací síť. V minulém roce bylo celkem sledováno 2 021 objektů. Správci pozorovací sítě jsou pobočky ústavu. Rozdělení podle jednotlivých typů pozorovacích objektů a podle poboček ústavu jsou v následující tabulce.

    PRAMENY     HLUBOKÉ VRTY     MĚLKÉ VRTY   HP PROFILY VRTY CELKEM OBJEKTY CELKEM
 POBOČKA CELKEM HLÁSNÁ SÍŤ SLEDOVÁNÍ JAKOSTI CELKEM HLÁSNÁ SÍŤ SLEDOVÁNÍ JAKOSTI CELKEM HLÁSNÁ SÍŤ SLEDOVÁNÍ JAKOSTI
 PRAHA 63 19 21 24 - 21 138 21 37 - 162 225
Č.  BUDĚJOVICE 30 10 20 35 - 32   69 19  8 - 104 134
 H. KRÁLOVÉ 68 20 17 45 - 39 190 29 25 - 235

303

 PLZEŇ 34 12 14  8 - -   44 12  9 -   52

  86

 ÚSTÍ N. LABEM 32  8 22 69 - 49 109 12 22 - 178 210
 BRNO 84 26 21 31 - 30 221 35 25 267 252 603
 OSTRAVA 70 16 22 13 -   7 221 31 21 156 234 460
 CELKEM 381 111 137 225 - 178 992 159 147    423    1 217    2 021  

(současný stav a vývoj) Systematické pozorování podzemních vod začalo v trase projektovaného kanálu Dunaj - Odra - Labe na přelomu 30 a 40 let. Část těchto objektů byla zařazena do státní pozorovací sítě a je pozorována dosud. Celoplošná pozorovací síť vznikla postupně v letech 1957 až 1969, s výjimkou pozorovací sítě hlubších zvodní. V dalším období byla doplňována a upravována. Současný stav pozorovací sítě podzemních vod je proto výsledkem vývoje od konce padesátých let až do počátku let devadesátých, kdy byla uskutečněna poslední významná změna, respektive doplnění pozorovaných objektů. Vlastní koncepce byla položena při úvahách již v počátku, kdy objekty byly rozděleny na :

Část vrtů byla převzata pro pozorovací síť již od roku 1970. Pro koncepční neujasněnost a nedostatek finančních prostředků byla tvorba této složky pozorovací sítě MLVH zastavena a nebyla dokončena. Jednotlivé objekty převzaté v období 1970 - 1985 proto nikdy nevytvořily funkční systém. V roce 1986 bylo započato s výstavbou pozorovací sítě hlubších zvodní podle jednotného projektu, i když v omezeném rozsahu, ve vodohospodářsky nejvýznamnějších oblastech. V rámci prací byly posouzeny již dříve pozorované vrty a vybrané byly začleněny do nově vznikajícího pozorovacího systému. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům byla pozorovací síť zahrnující necelých 300 objektů vytvářena přebíráním již existujících objektů podle dílčích projektů zpracovaných pro jednotlivé hydrogeologické struktury. Současný stav pozorovací sítě je proto poplatný postupnému vývoji a názorům, které byly dány úrovní odpovídající době.

Pozorování se uskutečňuje u větší části pozorovací sítě manuálně v týdenním intervalu pomocí dobrovolných pozorovatelů. Pozorovací síť hlubších zvodní byla projektována a vybudována jako plně automatizovaná a pozorování hladin je prováděno pomocí tlakových čidel stanicemi Noel v denním a v případě potřeby v hodinovém intervalu. Rovněž část objektů mělké pozorovací sítě je v současné době vybavena stanicemi Noel, nebo limnigrafy. Měření teplot je prováděno u všech sledovaných pramenů a vybrané části vrtů.

Rozsah pozorovací sítě se mění v souvislosti s jejím postupným budováním a úpravami. Původní rozsah pozorovací sítě v roce 1996, kdy bylo sledováno 499 pramenů - vydatnost a teplota , 1926 vrtů - hladiny podzemních vod, z toho přibližně 320 v automatickém režimu. V roce 1997 došlo v rámci úsporných opatření k redukci pozorovací sítě na 401 pramenů a 1723 vrtů. Tímto opatřením byla síť redukována o maximum objektů, které bylo možné z pozorování vypustit bez narušení celkové funkce sítě. Objekty, které nejsou nadále pozorovány však nebyly likvidovány, protože na likvidaci nejsou finanční prostředky a jsou i nadále majetkem ústavu.

Technický stav objektů odpovídá době výstavby a lokálním podmínkám. Mělké vrty vystrojené jednak ocelí, jednak kameninou mají často ucpanou perforaci. Poslední čištění vybraných vrtů bylo uskutečněno v polovině sedmdesátých let. Plošné čištění nebylo doposud provedeno a technický stav je ověřen u části vrtů, ve kterých se pravidelně odebírají vzorky. Pokud tento výběr považujeme za reprezentativní, lze předpokládat, že přibližně 20% objektů je funkčních pouze omezeně a 30% objektů je v technicky špatném stavu. Týká se to zejména vrtů vystrojených kameninou, kde dochází k deformaci výstroje a jejich případnému uzavírání. Hluboké vrty převzaté v rámci první etapy výstavby v šedesátých a sedmdesátých letech byly v průběhu prací při tvorbě nové pozorovací sítě v letech 1986 - 90 prověřeny a do pozorovací sítě zahrnuty pouze vrty v technicky vyhovujícím stavu. Stejný postup byl zvolen i pro nově přejímané hluboké vrty, a proto je celkový stav pozorovací sítě hlubokých zvodní celkově lepší, než mělkých.

Data jsou uložena v databazi ORACLE a pravidelně vyhodnocována v ročním intervalu jako celek. Kromě toho jsou zpracovávány účelové studie podklady pro vládu a další instituce, ročenky a pod. ČHMÚ vydává pravidelně hydrologickou ročenku.

Ochrana pozorovacích objektů je celkově problematická. Neexistuje jednotný výklad vodního zákona pro pozorovací objekty státní pozorovací sítě podzemních vod vrtů i pramenů. Pro ochranu vyplývající z vodního zákona musí být pozorovací objekty považovány za vodohospodářská díla. K tomu chybí jednoznačné stanovisko MŽP, které by bylo možné použít při vodohospodářském projednávání ochranných pásem. V současné době jsou chráněny pozorovací objekty "mělké" pozorovací sítě, které mají vodohospodářská rozhodnutí vymezující ochranná pásma, která však jsou zpochybnitelná vzhledem k době jejich vyhlášení v 60 - 70 letech. Obdobným způsobem je chráněna i malá část pozorovacích objektů na pramenech, kde rozhodnutí pocházejí z 70 - 80 let. Pozorovací síť "hlubokých zvodní", jejíž budování bylo ukončeno v roce 1991 je bez ochrany a pokoušíme se uplatnit ustanovení geologického zákona o významných výzkumných a průzkumných dílech. Vzhledem k tomu, že všechny pozorovací objekty podzemních vod mají statut průzkumných vrtů nelze je zanést do katastru a proto při prodejích pozemků s jejich existencí není nový majitel obvykle seznámen. K základní ochraně pozorovacích objektů je nutné jednoznačné stanovisko MŽP jako nejvyššího vodohospodářského orgánu k § 37 vodního zákona s tím, že tyto objekty náleží do skupiny uvedené v odstavci 1 pís. b. Ke konečnému řešení lze dospět pouze převedením objektů do kategorie vodohospodářských děl. Hlavním problémem je finanční náročnost celého procesu, kdy by bylo nutné pořídit dokumentaci v rozsahu požadovaném stavebním zákonem pro stavby a v řadě případů i nemožnost dohledat všechny současné majitele pozemků, získat od nich vyjádření a vést spory i na soudní úrovni. Časová, ale zejména finanční náročnost celého procesu vylučuje hromadné řešení. Proto se ústav soustřeďuje pouze na sporné případy, kdy objekty byly napadeny.