/mapy režimu podzemních vod v aktuálním měsíci/

Režim podzemních vod v roce 2015

Režim je srovnáván s obdobím 1981 – 2010 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2014

Režim je srovnáván s obdobím 1981 – 2010 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2013

Režim je srovnáván s obdobím 1981 – 2010 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2012

Režim je srovnáván s obdobím 1981 – 2010 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2011

Režim je srovnáván s obdobím 1971 – 2000 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2010

Režim je srovnáván s obdobím 1971 – 2000 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2009

Režim je srovnáván s obdobím 1971 – 2000 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

 

silná modrá čára: 2009, černá: 50 % MKP, zelená: 25 a 75 % MKP, červená:15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2008

Režim je srovnáván s obdobím 1971 – 2000 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

silná plná čára: 2008, plná: 50 % MKP, tečkovaná: 25 a 75 % MKP, čárkovaná: 15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2007

Režim je srovnáván s novým obdobím 1971 – 2000 a je dokumentován grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení (vlevo vrty, vpravo prameny)

silná plná čára: 2008, plná: 50 % MKP, tečkovaná: 25 a 75 % MKP, čárkovaná: 15 a 85 % MKP

 

Režim podzemních vod v roce 2006

Režim podzemních vod je srovnáván s obdobím 1971 – 1990 a je dokumentován:

grafy odchylek od dlouhodobých průměrů, které zahrnují:

grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení zahrnujících:

Kvantil dlouhodobé křivky překročení vyjadřuje, jak velké procento naměřených hodnot ve srovnávacím období je vyšší, než odpovídající naměřená hodnota v roce 2006. Např. stav v lednu 2005 odpovídá obvykle kvantilu 20 %MKP, tzn. že pouze 20 % hodnot naměřených ve všech lednech srovnávacího období 1971-1990 bylo vyšších než hodnoty z ledna 2006 (50% tedy znamená průměrnou hodnotu).

 

Režim podzemních vod v roce 2005

Režim podzemních vod je srovnáván s obdobím 1971 – 1990 a je dokumentován:

grafy odchylek od dlouhodobých průměrů, které zahrnují:

grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení zahrnujících:

 Hladiny podzemních vod v pozorovaných vrtech a vydatnosti pramenů byly na začátku roku 2005 většinou pod dlouhodobými měsíčními průměry, ale postupně stoupaly. Vzestup byl způsoben mírně nadprůměrnými dešťovými srážkami v prosinci 2005 a byl výraznější v severní polovině republiky. Ještě větší vliv pak měly srážky během poměrně teplého ledna, po nichž se vzestup zrychlil a i nadále byl největší v severních Čechách. U většiny objektů hlásné sítě dosáhly hladiny a vydatnosti dlouhodobých průměrů, k výraznějšímu překročení průměrných hodnot však došlo jen výjimečně. Následující ochlazení v únoru se projevilo stagnací hladin podzemních vod a vydatností pramenů, případně i poklesy hlavně u objektů ve vyšších nadmořských výškách. V níže položených oblastech naopak ještě došlo k mírným vzestupům. Přestože únor už byl srážkově nadnormální, při nízkých teplotách srážky neměly na podzemní vody významný vliv.

Teprve při oteplení v březnu začaly podzemní vody vlivem tajícího sněhu opět stoupat a na přelomu března a dubna téměř ve všech pozorovaných objektech hladiny podzemních vod i vydatnosti pramenů kulminovaly. Při tom byly ve většině pozorovacích objektů překročeny jak roční tak i měsíční dlouhodobé průměry za srovnávací období 1971-1990 a zároveň většinou byly tyto naměřené hodnoty nejvyšší v roce 2005.

Po těchto maximech hladiny i vydatnosti postupně klesaly a plynulý pokles trval až do července, kdy začaly podzemní vody reagovat na intenzivní srážky v polovině měsíce. Vzestupy se projevily na celém území republiky, větší byly na Šumavě a v Krušných horách a největší ve východních Čechách a na Moravě. Měřené hodnoty ale na většině území nepřesáhly jarní maxima. Roční maxima byla v srpnu a případně v září dosažena pouze v pozorovaných objektech v jihočeských pánvích, v Krkonoších, na Českomoravské vysočině a v jižní polovině Moravy. Období se zvýšenými stavy trvalo jen do října. V následujících srážkově podnormálních měsících hladiny podzemních vod i vydatnosti pramenů postupně klesaly. Teprve větší dešťové srážky na začátku prosince pokles zastavily a začaly opět doplňovat zásoby podzemních vod.

 

Režim podzemních vod v roce 2004

Režim podzemních vod je srovnáván s obdobím 1971 – 1990 a je dokumentován:

grafy odchylek od dlouhodobých průměrů, které zahrnují:

grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení zahrnujících:

Na začátku roku 2004 hladiny v pozorovaných vrtech a vydatnosti pramenů stouply ve většině případů na úroveň dlouhodobých průměrů a v některých oblastech i vysoko nad průměr. Průměrné až mírně nadprůměrné srážky v jarních měsících způsobily vzestup hladin podzemních vod a ve většině pozorovaných objektů byly v první polovině roku naměřeny hodnoty odpovídající nebo překračující dlouhodobý roční průměr a v březnu, případně v dubnu, dosáhly hladiny podzemních vod a vydatnosti pramenů ročních maxim. Měřené hodnoty se nad dlouhodobými průměry udržely v závislosti na lokálních podmínkách do května, nebo do června. Přestože byl konec roku 2003 relativně suchý, stačily se zásoby podzemních vod na začátku 2004 doplnit a tak letní minima v srpnu a září v průměrech za celou republiku neklesla pod úroveň minim roku 2003.

Na území republiky byly nejvyšší vydatnosti pramenů a hladiny podzemní vody zejména v horní části povodí Vltavy a horní části povodí Labe. Také v povodí Odry byla maxima výrazná, ale nadprůměrné hodnoty zde byly jen v březnu a v dubnu. V povodí Moravy a Dyje došlo k vzestupu nad dlouhodobé průměry v únoru a pod dlouhodobé průměry hladiny a vydatnosti klesaly v květnu až v červnu. Naopak v povodí středního a dolního Labe a v povodí Berounky nebylo u většiny objektů hlásné sítě dosaženo ani průměrných hodnot.

Po dosažení ročních maxim v lednu, případně na přelomu března a dubna, následoval na celém území republiky pozvolný pokles hladin a vydatností. V červnu a v červenci byly téměř všechny naměřené hodnoty pod dlouhodobými průměry a pokles pokračoval do srpna nebo do září. V říjnu se pokles zastavil a v listopadu vlivem vyšších srážkových úhrnů začaly hladiny a vydatnosti pozvolna stoupat.

Z výsledků měření na pozorovacích objektech podzemních vod vyplývá, že minima v roce 2004 nebyla tak nízká jako v roce 2003, i když se jim přibližovala. Na roční křivce překročení průměrná minima z objektů hlásné sítě dosáhla hodnot kolem 80 %. Regionální rozdíly ve vydatnostech pramenů, hladinách ve vrtech a v režimu podzemních vod závisí na místních hydrogeologických podmínkách, nadmořské výšce a na rozložení srážek. Roční minimální stavy ve vrtech byly na roční křivce překročení zpravidla na hodnotách 85 až 90 %, kdežto minima vydatností pramenů byla mezi 75 a 90 %. Rozdíl je působen nadmořskou výškou, vrty jsou většinou umístěny v poříčních zónách a naopak vydatnosti pramenů spíše charakterizují vyšší polohy. V povodí Moravy, kde jsou prameny v nižších polohách, byly vydatnosti v září a v říjnu na 90 % roční křivky překročení, kdežto v povodí horní Vltavy byla minima vydatností na 80 % RKP. Nízké stavy podzemních vod byly také v povodí středního a dolního Labe, to znamená ve středních a severních Čechách.

V roce 2004 došlo k doplnění zásob podzemních vod, což se projevilo zvýšenými úrovněmi hladin ve vrtech a vyššími vydatnostmi pramenů v prvním pololetí. Ve druhé polovině roku však následoval pokles a v srpnu a září naměřené hodnoty odpovídaly kvantilům 70 až 85 % na měsíčních křivkách překročení. Výjimečně došlo i k větším poklesům, které byly způsobeny lokálními podmínkami. Většinou ale byly minimální hladiny a vydatnosti nad úrovní minim roku 2003 a tak i nad minimy za srovnávací období 1971–1990.

 

Režim podzemních vod v roce 2003

Režim podzemních vod je srovnáván s obdobím 1971 – 1990 a je dokumentován:

grafy odchylek od dlouhodobých průměrů, které zahrnují:

 

grafy měsíčních průměrů vyjádřených v kvantilech křivky překročení zahrnujících:

Nadprůměrné srážky v druhé polovině roku 2002 doplnily množství podzemních vod na většině území výrazně nad dlouhodobé průměry. Hladiny podzemních vod měřené ve vrtech státní pozorovací sítě zachycují hlavně režim v poříčních zónách, vydatnosti pramenů dobře charakterizují plochu mimo poříční zóny. V oblastech mimo poříční zóny dosáhly hladiny podzemních vod maximálních úrovní již v listopadu 2002. Po nevýznamném poklesu v prosinci 2002 vystoupily v lednu hladiny ve většině vrtů v poříčních zónách na roční maximum. V pramenech hlásné sítě byl leden také nejvodnatějším měsícem roku, jen s nepatrně nižšími hodnotami než listopad.

Jak je zřejmé ze souhrnných grafů, výchozí stav zásob podzemních vod v poříčních zónách byl výrazně vyšší, než v ploše mimo tyto zóny. Hladiny podzemních vod vycházejí v lednu 2003 v průměru z kvantilů 22 % u MKP a 19 % RKP, vydatnosti pramenů přibližně z 37 % kvantilu obou užívaných srovnání. Hladiny ve srovnání s DP jsou 0,39 m nad průměrem a 0,36 m nad MDP. Vydatnosti v lednu ve stejném porovnání vystoupily nad DP o 30 % a 33 % nad MDP.

Postupné vyprazdňování zásob podzemních vod, který se projevilo poklesem hladin a zmenšováním vydatností pramenů, započalo obecně již koncem ledna 2003. Březnové tání sněhu se neprojevilo výrazněji u vydatností pramenů, ale spíše v úrovních hladin podzemních vod. Celkový trend však nezměnilo, pouze zpomalilo. Také poměrně vysoké květnové srážky měly vliv více na hladiny podzemních vod v poříčních zónách, kdy při zařazení na MKP nastal mírný vzestup, ale na RKP se pokles pouze zpomalil. Ve vydatnostech pramenů se tyto srážky projevily ještě méně, protože je vegetační kryt nepropustil až na hladinu podzemních vod.

Postupné snižování úrovní hladin podzemních vod ve vrtech a zmenšování vydatností pramenů pokračovalo až do září. Jak u hladin podzemních vod, tak i vydatností pramenů dosáhlo na úroveň kvantilu 75-85 % RKP i MKP, který je považován kritickou mez vymezující suché období. Sblížení kvantilů křivek překročení u vrtů i pramenů dokládá, že zásoby podzemních vod v poříčních zónách se vyprazdňovaly rychleji, než zásoby mimo tyto zóny tj. v ploše území ČR.

V Čechách stagnace či malý pokles na většině území pokračovaly až do listopadu.Teprve v prosinci došlo k nepatrnému zlepšení. Na území Moravy se v říjnu 2003 situace mírně zlepšila, hladiny ve vrtech stouply v průměru o 0,05m, tj. o 5 %RKP a 7 %MKP. Vydatnosti pramenů vzrostly o 3 % na RPK a 8 % na MKP. V dalších měsících u vrtů dochází k dalšímu mírnému nárůstu až na 73 % RKP, ale vydatnosti pramenů stagnují okolo 80 % RKP. U zařazení na MKP v prosinci naopak dochází k poklesu u vrtů i pramenů z říjnových 68 % event. 72 % na 73 % a 77 %.

Nedostatečná dotace podzemních vod se v režimu podzemních vod projevila plošně rozdílně. Příčinou byly rozdílné vlastnosti hydrogeologických struktur, nestejnoměrné rozdělení srážek, i naprosto rozdílný výchozí stav.

Vlastnosti hydrogeologické struktury území se projevily zejména v období vyprazdňování zásob. Např. puklinové systémy v granitoidních horninách mají možnost jímat větší objemy vody, než pukliny v břidlicích, svorech a podobných horninových prostředích.

Obecně lze konstatovat, že v pánevní strukturách jako česká křídová pánev a jihočeské pánve (Třeboňská a Budějovická) zásoby poklesly pod dlouhodobé průměry až v červenci nebo srpnu. Následující pokles, který dosáhl ke kvantilu 70 %, nepředstavuje výraznou změnu.

Vzhledem k téměř bezesrážkovému charakteru celého období prameny velmi věrohodně reprezentují režim i stav zásob podzemních vod. V území s mělkými puklinovými oběhy poklesy hladin i zmenšování vydatností, jako projev vyprazdňování zásob podzemních vod, postupovaly daleko rychleji. Jak hladiny, tak vydatnosti poklesly pod dlouhodobé průměry obvykle v květnu s rozptylem, který je dán jednak výchozím stavem, jednak velikostí dotace z tání sněhu. Rozdíl je rovněž mezi režimem hladin podzemních vod a vydatností pramenů. Celkově zásoby v poříčních zónách klesaly rychleji, než v ploše území mimo tyto zóny.

Plošně se již od počátku roku dají vymezit tři odlišné oblasti: jižní a jihozápadní Čechy, severní a severovýchodní Čechy a Morava s výjimkou poříční zóny v povodí Dyje, která se svým charakterem blíží poříčním zónám v povodí Vltavy.

Jižní a jihozápadní Čechy jsou reprezentovány povodími Vltavy a Berounky. Zde poklesová fáze započala již v listopadu a podružné maximum bylo v lednu. V povodí Berounky jsou jak vydatnosti pramenů ( v lednu přibližně 25 % MKP i RKP ) tak i hladiny podzemních vod (přibližně 23% MKP a 19 % RKP ) na relativně nižších hodnotách vzhledem k dlouhodobým průměrům než v povodí Vltavy ( vrty 11 % MKP i RKP a prameny 13 % MKP i RKP). Březnové srážky a tání sněhu představují v režimu podzemních vod pouze podružné maximum v poříční zóně na rozhraní března a dubna. Svého minima dosáhly podzemní vody v poříční zóně v září, kdy v povodí Vltavy poklesly pod hodnotu 90 % MKP i RKP. V povodí Berounky se hodnota přiblížila 85 %. Až do konce roku následoval velmi mírný vzestup přibližně o 5 %. V poříčních zónách jak Vltavy, tak i Berounky a Dyje byl pokles zásob v poříčních zónách výrazně rychlejší než v ostatních částech území. Tento jev i vzhledem k záplavám v celém povodí nelze upokojivě vysvětlit. V oblastech mimo poříčí pokles pokračoval až do listopadu, kdy se hodnoty přiblížily na Vltavě 95 %, na Berounce 72 % MKP i RKP. V prosinci následovala stagnace.

Severní a severovýchodní Čechy zahrnují povodí horního a dolního Labe. Maximum vydatností pramenů tady bylo dosaženo v listopadu 2002. V roce 2003 maximální hladiny ve vrtech byly naměřeny v lednu, na KP vystoupaly na 5 až 25%. Následným poklesem se jak úrovně hladin podzemních vod, tak i vydatnosti pramenů dostaly v červnu pod dlouhodobé průměry. Tání sněhu i květnové srážky se při tom projevily spíše v povodí horního Labe, kde došlo k zřetelné dotaci podzemních vod. Tento jev má patrně hlavní příčinu v celkově vyšší nadmořské výšce území. Na přelomu srpna a září úrovně hladin i vydatnosti pramenů dosáhly lokálního minima přibližně na 70-80 % RKP. Po mírném zlepšení pokles pokračoval až do listopadu, kdy s výjimkou oblasti křídy v povodích pravostranných přítoků Labe se hodnoty na větší části území přiblížily kritické hranici 85 % KP. V prosinci po mírném zvýšení se hodnoty vyhouply nad 80 %. V oblasti pravostranných přítoků z povodí dolního Labe, které reprezentují severočeskou část české křídové pánve, hodnoty KP podzemních vod poklesly ke kvantilu 70 % u pramenů a 80 % u vrtů. Obecně se dá říci, že jejich pokles byl mnohem menší, neboť začínaly na výrazně nižších hodnotách.

Celá Morava je zhruba od severovýchodu k jihozápadu rozčleněna do tří povodí – Odry, Moravy a Dyje. V období leden - květen vydatnosti pramenů ve všech třech povodích kolísaly, s maximem obvykle v březnu až dubnu okolo 40% RKP. Teprve od června nastal zřetelnější pokles. Vydatnosti v povodí Odry poklesly do září přibližně na 75 % obou typů křivek překročení, zatímco v povodí Moravy byl pokles ukončen přibližně u 93 % MKP i RKP. V povodí Dyje hodnoty MKP dosáhly 81 % KP. Poté v říjnu a listopadu nastal mírný vzestup. V prosinci se vydatnosti ustálily na 75-85 % KP.

Hladiny podzemních vod v povodí Odry, Moravy i Dyje dosáhly svého maxima v lednu až březnu. V povodí Odry maxima dosáhla hodnot pouze okolo 40 % RKP, zatímco v povodí Moravy byly na 32 % RKP a v povodí Dyje se hodnota MKP i RKP v lednu blížila 12 %. Do září dosáhly hladiny minim přibližně na úrovni 86 % ( Odra) a 80 % ( Morava a Dyje) křivek překročení, ale dynamika poklesu byla v povodí Dyje výrazně větší, protože počáteční hodnoty v lednu byly na mnohem vyšší úrovni. Do prosince se hladiny ustálily na 78% KP v povodí Odry a 72-75% KP v povodí Dyje. V povodí Odry je zřejmé, že celkové vyprazdňování zásob podzemních vod bylo značně pomalejší než na ostatním území.

Závěr

Období s nedostatkem dotace podzemních vod v roce 2003 odpovídá známé periodicitě režimu podzemních vod. Následovalo po období, kdy hladiny podzemních vod a vydatnosti pramenů jako projev velikosti zásob byly vyšší či významně vyšší než dlouhodobý průměr, s výjimkou křídy severních Čech.

Celkově lze shrnout, že zmenšování zásob podzemních vod se projevilo nejvýrazněji v jižních a jihozápadních Čechách. Za jasný příznak sucha u podzemních vod považujeme dosažení, nebo podkročení kvantilu 85 % MKP, který byl sice dosažen na mnoha místech našeho území, naštěstí vždy jen na kratší dobu. Významnější projevy nedostatku podzemních vod byly dány převážně lokálními podmínkami. V ročním průměru ani hladiny ve vrtech ani vydatnosti pramenů nepoklesly pod úroveň roků 1990 až 1993. Proto celkově z hlediska podzemních vod suché období roku 2003 nelze považovat extrémně suché.

 

Režim podzemních vod v roce 2002

 

Režim podzemních vod v roce 2001

Základní typ režimu podzemních vod v roce 2001 byl na celém území ČR jednotný. Vyznačoval se existencí dvou přibližně rovnocenných maxim úrovní hladin a vydatností pramenů v dubnu a září.

Pohyb hladin podzemních vod navázal na poměrně výrazný pokles z konce hydrologického roku 2000, který byl ukončen až na přelomu listopadu a prosince v počátku hydrologického roku 2002. Úrovně hladin se v listopadu a prosinci nacházely 0.25 až 0.30 m pod dlouhodobým průměrem. V porovnání s dlouhodobými měsíčními průměry byl nejvýraznější prosincový pokles, který průměrné měsíční průměry hladin podkročily o 0.25 m. V lednu hladiny výrazněji stouply a měsíční průměr se nacházel přibližně 0,13 m pod dlouhodobými měsíčními průměry. Následoval další vzestup hladin, který kulminoval v dubnu, kdy hladiny překročily o 0,07 m měsíční průměr. Dlouhodobý průměr z období 1971 – 1990 byl však překročen již v březnu. Následující rychlý pokles hladin prokazuje, že byly doplněny zejména velmi mělké oběhy podzemních vod. V červnu hladiny klesly přibližně 0,09 m pod dlouhodobý měsíční průměr a 0,07 m pod dlouhodobý průměr za uvedené období. Červencové úrovně hladin vůči předchozímu měsíci lze označit za stagnující. Významnější vzestup hladin nastal až v srpnu s kulminací v září, kdy hladiny dosáhly 0,1 m nad dlouhodobý průměr a měsíční dlouhodobý průměr byl překročen o více než 0,25 m. Od srpna jsou rovněž do konce roku překročeny dlouhodobé měsíční průměry. V porovnání s dlouhodobými charakteristikami byly hladiny podzemních vod v roce 2001 o 0,03 m vyšší něž dlouhodobý průměr a lze je považovat za průměrné.

Režim vydatností pramenů, s dvěma maximy v dubnu a v září byl obdobný jako režim hladin. V porovnání s dlouhodobými měsíčními průměry bylo období prosinec 2000 až červenec 2001 podprůměrné. Absolutní velikosti vydatností v období prosinec až leden stagnovaly na úrovni přibližně  65 % dlouhodobého průměru, ale v porovnání s příslušnými dlouhodobými měsíčními průměry vydatnosti postupně klesaly. V lednu byly vydatnosti více než 30 % a v červenci 10 % pod dlouhodobým měsíčním průměrem. Dubnové kulminace vydatností překročily o 18 % dlouhodobý průměr, ale vůči měsíčnímu průměru za srovnávací období byly přibližně o 8 % nižší. Druhá kulminace vydatností v září překročila dlouhodobý průměr o 10 % a měsíční průměr o 32 %. V říjnu vydatnosti poklesly, dosáhly přibližně velikosti dlouhodobého průměru a překročily říjnový průměr 1971 – 1990 o více než 20 %. Průměr za rok 2001 dosáhl 95 % dlouhodobého průměru.

Jak již bylo uvedeno, charakter režimu byl velmi podobný na celém území ČR. Rozdíl byl mezi západní a jihozápadní částí republiky, kde hladiny byly zapadlejší než na východě a severovýchodě. Obdobný rozdíl byl zjištěn u vydatností pramenů. Roční průměr v povodí Vltavy a dolního Labe byl významně pod dlouhodobým průměrem, zatímco v povodí horního Labe a na severní a střední Moravě byly vydatnosti nadprůměrné.

V povodí Vltavy, včetně Berounky byly hladiny 0,02 m pod dlouhodobým průměrem a v povodí přítoků dolního Labe byly podkročeny o 0,14 m. Projevuje se tak patrně rozdíl mezi hlubšími oběhy podzemních vod v české křídové pánvi a mělkými oběhy v poříčních zónách mimo tuto strukturu. V povodí Odry hladiny podzemních vod klesly pod dlouhodobé měsíční průměry v červenci, srpnu a prosinci. Roční průměr je však  o 0,12 m nad dlouhodobým průměrem. Podobný charakter měl režim v povodí Moravy, kde měsíční průměry klesly pod dlouhodobé srovnávací hodnoty v únoru, březnu a červnu a roční průměr překročil dlouhodobý průměr o 0,11 m.

Regionální rozdíly se projevily i v režimu vydatností pramenů. Rozdíl je zřejmý při porovnání s dlouhodobými charakteristikami vydatností. Průměrné roční vydatnosti pramenů při porovnání s dlouhodobým průměrem zřetelně stoupaly s nadmořskou výškou. Tento trend byl významnější na severu a severovýchodě.

povodí Vltavy a levostranných přítoků dolního Labe dosáhl roční průměr pouze 75% srovnávacího období. V povodí Berounky a pravostranných přítoků dolního Labe představoval roční průměr za 2001 93 % dlouhodobého průměru. Vydatnosti pramenů v povodí Moravy a Odry byly v roce 2001 o 12 % vyšší než dlouhodobé průměry. Rozdíl v režimu vydatností pramenů v povodí Odry vůči povodí Moravy je dán zejména poměrem jarního a letně podzimního maxima. V povodí Moravy jsou obě maxima velikostí srovnatelná a překračují dlouhodobý průměr o 45 – 50%, v povodí Odry dominuje maximum pozdně letní, které překračuje dlouhodobý měsíční průměr o 55% a dosahuje 160% dlouhodobého průměru, přičemž jarní maximum dosahuje pouze 110 % dlouhodobého průměru.

Obecně platí, že hladiny v české křídové pánvi a terciéru na Moravě byly nad dlouhodobými průměry srovnávacího období. Hladiny v jihočeských terciérně křídových pánvích byly výrazně pod průměrem.

 

Režim podzemních vod v roce 2000

Základní typ režimu podzemních vod v roce 2000 byl na celém území ČR jednotný. Odchylky lze nalézt hlavně v rozptylu extrémů o 1 - 2 měsíce.

Hladiny podzemních vod z lednových hodnot, které byly přibližně 25 cm pod dlouhodobými lednovými průměry rychle stoupaly. V únoru mírně překročily měsíční průměr z uvedeného období a v březnu a dubnu překračovaly dlouhodobé průměry o 10 a 12 cm. Kulminace byla dosažena v dubnu, přesněji v první polovině dubna. Následuje rychlý pokles pokračující až do července, přičemž dlouhodobé měsíční průměry byly podkročeny již v květnu a nejníže, ve vztahu k dlouhodobým měsíčním průměrům, byly hladiny podzemních vod v červnu - 22 cm. Pokles byl zastaven v červenci a v srpnu hladiny nevýznamně vystoupily přibližně o 5 cm. Následoval další pokles hladin a v září byla dosažena roční minima, která byla o více než 30 cm nižší, než dlouhodobý průměr. Pozvolný nevýrazný vzestup hladin trval až do prosince, kdy byly hladiny přibližně 25 cm pod dlouhodobým průměrem.

V povodí Labe roste deficit dotace podzemních vod vyjádřený v poklesu hladin pod dlouhodobé průměry směrem k JZ až Z. Horní tok Labe a pravostranné přítoky, které zahrnují S a SV Čech je režim velmi podobný s maximy březnu až dubnu a s minimy v září až říjnu, po kterých následuje stagnace až nevýrazný vzestup. Vliv červencových srážek na režim podzemních vod je zanedbatelný. Rozdíl mezi oběma oblastmi je pouze ve variabilitě režimu hladin. V povodí pravostranných přítoků dolního Labe jsou odchylky od dlouhodobých průměrů menší, než v povodí horního Labe. Tento rozdíl je dán větší zásobou podzemních vod v povodí pravostranných přítoků, které je tvořeno strukturou české křídové pánve.

Velmi výrazný pokles hladin trvá již několik let v povodí Ohře a jejích přítoků, kde hladiny nepřekročily dlouhodobé charakteristiky. Z hlediska chodu hladin je režim obdobný jako v povodí Vltavy. Dlouhodobý poklesový trend v této oblasti je zřejmý i z celkového vyhodnocení období 1971 - 1999. V povodí Vltavy po vzestupu hladin z lednových minim hladiny kulminovaly v dubnu, minima byla dosažena v říjnu. Odchylky od dlouhodobých měsíčních průměrů po rychlém poklesu hladin stagnují mezi -20 až -30 cm a v prosinci dosahuje - 33cm. V povodí Berounky, které je součástí povodí Vltavy je režim v první polovině roku obdobný, avšak pokles hladin byl ukončen v červenci minimem po kterém následoval vzestup do října a následovala stagnace.

Režim v povodí Moravy, Odry a Dyje má jednotící rysy. Především velmi rychlý vzestup hladin v únoru a následující další pozvolný vzestup do dubna, v případě Odry jsou hladiny v únoru až dubnu vcelku vyrovnané, s kulminací v březnu. Ve všech povodích je patrná odezva na červencové srážky, s kulminací v srpnu, která je nejvýraznější v povodí Odry, kde hladiny stouply o 30cm a následně poklesly do října o 35 cm k ročním minimům. Následující vzestup 20 cm pouze korigoval předchozí pokles. Poměrně rychlé změny hladin odpovídají jednak rozložení srážek a poměrně omezenému rozsahu významnějších kolektorů, které jsou představovány zejména kvartérními fluviálními a glaciofluviálními sedimenty.

Vydatnosti pramenů měly roční chod velmi podobný jako hladiny podzemních vod. Minima v počátku roku dosahovala pouze 65% dlouhodobého průměru a od lednového průměru se odchylovaly vydatnosti o více než 30%. Maxima soustředěná na rozhraní měsíců březen a duben dosáhla přibližně 135% dlouhodobého průměru a odpovídající měsíční dlouhodobé průměry byly překročeny přibližně o 10%. Následující pokles vydatností trval do června, kdy vydatnosti stagnovaly na úrovni asi 82% dlouhodobého průměru až do srpna. Tato stagnace je odezvou na červencové zvýšené srážkové úhrny. Následoval pokles přibližně o 10% dlouhodobého průměru, který je v tomto období běžný. Proto vzhledem k dlouhodobým měsíčním průměrům došlo ke stagnaci na záporné odchylce přibližně 20%. Následovalo období s nezřetelným trendem k poklesu vydatností zdůrazněným konečným poklesem v prosinci na téměř 70% dlouhodobého průměru.

V jednotlivých povodích je režim v povodí Labe včetně Vltavy poměrně podobný. Po lednových minimech, která byla minimy ročními, nebo byla s nimi srovnatelná, došlo rychlému zvětšení vydatností s kulminací většinou v dubnu. Následoval rychlý pokles, který s výjimkou povodí Berounky pokračoval s nepatrnými odchylkami až do konce roku. V povodí Berounky vydatnosti pramenů od července stagnovaly. Rychlost poklesu postupně klesala a poklesová křivka se přiblížila standardní křivce vyprazdňování. Poněkud jiný vztah měly vydatnosti k dlouhodobým měsíčním průměrům. V povodí horního Labe v období únor až duben vydatnosti výrazně překračovaly dlouhodobé měsíční průměry a v květnu až červnu byly měsíční průměry vyrovnané s ekvivalentními dlouhodobými průměry. Po postupném poklesu byly vydatnosti v prosinci na úrovni o 30% nižší, než je dlouhodobý prosincový průměr. Velmi rychlé zmenšování vydatností bylo zjištěno v povodí Vltavy, kde koncem roku poklesly až na téměř 40% dlouhodobých měsíčních průměrů. V povodí Berounky a levostranných přítoků dolního Labe v druhé polovině roku se vydatnosti udržovaly 25-30% pod dlouhodobými měsíčními průměry vydatností. Významně odchylný režim měly vydatnosti v povodí pravostranných přítoků Labe, které je tvořeno převážně severočeskou křídovou pánví. Vydatnosti pramenů po vzestupu od ledna do května a květnové kulminaci udržovaly vydatnosti v rozmezí 90 - 108% dlouhodobého průměru a vztaženy k dlouhodobým měsíčním průměrům byly od května do října nadprůměrné. Absolutně od květnového maxima vydatnosti postupně klesají, ale velmi pomalu. Na konci roku byly na úrovni 95% prosincového dlouhodobého průměru.

V povodí Moravy a Odry rovněž po jarních minimech následoval rychlý vzestup vydatností s kulminací v dubnu. V povodí Dyje byly kulminace soustředěny v březnu. Následující pokles byl zakončen v červnu. V červenci obdobně jako u režimu hladin podzemních vod se podstatně projevují vyšší srážkové úhrny. V povodí Moravy byl překročen dlouhodobý srpnový průměr o více než 15%, v povodí Dyje byl vyrovnán a v povodí Odry podkročen přibližně o 8%. Celkově se zvýšené červnové a červencové srážky projevily na Moravě výrazněji než v Čechách. Následující pokles vydatností v povodí Odry a Moravy pokračoval do listopadu, kdy byla dosažena většinou roční minima. V prosinci se vydatnosti zvětšily, přičemž míra nárůstu závisela na lokálních podmínkách. V povodí Dyje po minimech v září vydatnosti pozvolna narůstaly a v závěru dosáhly asi 75% dlouhodobého průměru. Ve vztahu k měsíčním průměrům z období 1971 - 1990 po srpnových podružných maximech vydatnosti poklesly nejvíce v povodí Odry, kde se pohybovaly od -20 do -30%. V povodí Moravy a Dyje byly dlouhodobé měsíční průměry podkročeny o 10-20%.

Jak vyplývá z popisu režimu podzemních vod v počátku roku byly doplněny zejména mělké oběhy podzemních vod, proto došlo na většině území k rychlému poklesu vydatností, který trval až do konce roku. Letní srážky se v Čechách jako dotace podzemních vod neměly význam. V severočeské části křídové pánve byly částečně doplněny i hlubší, regionálně významné oběhy podzemních vod. Na Moravě jako významná dotace podzemních vod se projevily i letní srážky. Celkově koncem roku deficit dotace pozemních vod byl přibližně ekvivalentní počátku roku 2000, respektive se nepatrně prohloubil.

Roční průměr základního odtoku v roce 2000 dosáhl 6943 mil. m3rok-1, představoval 88.6 % dlouhodobého průměru období 1971-1990 a je nejnižší za posledních pět let. Podíl v celkovém odtoku z území ČR dosáhl 43 % a je proti minulému roku nezměněn. Celkově rok 2000 hodnotíme v porovnání s dlouhodobým průměrem jako podnormální. Deficit se proti roku 1999 prohloubil a výrazněji se projevil na západě až jihozápadě a v nižších polohách, kde průměrný roční odtok dosáhl pouze 80 až 85 % dlouhodobého průměru a v bilančním celku 5 (křída středního Labe) klesl až na 75%. Režim základního odtoku byl na celém území jednotný. Drobné rozdíly byly v poměru jarních a podzimních minim a tvaru poklesové fáze. Měsíční průměry se od listopadu do ledna pomalu zvětšovaly. V průběhu února a března rychle vzrostly a kulminace nastaly obvykle v druhé polovině března. Následující pokles pokračoval až do září. V říjnu došlo ke stagnaci, nebo nevýznamnému zvětšení měsíčního průměru. Vliv zvýšených srážkových úhrnů v červnu a červenci se projevil pouze zmenšením rychlosti poklesu v červenci a srpnu. Jarní a podzimní minima byla ekvivalentní a proto lze tvrdit, že zásoby podzemních vod v hydrologickém roce stagnovaly, nebo nepatrně poklesly. Dlouhodobé měsíční průměry byly překročeny vesměs v únoru až dubnu. Po zbývající část roku nebyly dosaženy téměř nikde, s výjimkou srpnových stavů ve východní části Čech a na Moravě.

 

Režim podzemních vod v období 1998 - 1999

Režim podzemních vod v roce 1999 je nutné zasadit do období 1998 až 1999, protože rok 1998 byl z hlediska podzemních vod poměrně suchý. Jak hladiny podzemních vod, tak i vydatnosti pramenů až do září byly pod normály dlouhodobých měsíčních průměrů. Až v posledním čtvrtletí došlo k doplnění zásob podzemních vod, které se projevilo poměrně rychlým vzestupem hladin i vydatností. Proto na počátku roku 1999 byly zásoby podzemních vod v mělkých obězích průměrné až mírně nadprůměrné. Hluboké oběhy však měly koncem roku 1998 deficit kumulovaný za předchozí roky a hladiny jsou poměrně hluboce zapadlé. Porovnání s dlouhodobými charakteristikami pro krátké řady není možné.

V roce 1999 počátkem roku pokračovalo postupné vyčerpávání zásob až do února. V březnu jako odezva na vysoké srážkové úhrny vystoupily hladiny o 20 cm nad dlouhodobý průměr a vydatnosti na 110%. Následující perioda s minimem srážek, s výjimkou června trvající zbytek roku 1999 se projevila rychlým poklesem zásob. Velikost a rychlost poklesu dokládá, že doplněny byly pouze mělké oběhy podzemních vod. V poříčních zónách byly minima dosažena v září, kdy hladiny byly asi o 30 cm pod dlouhodobým průměrem, vzhledem k měsíčním dlouhodobým průměrům se odchylky zvětšují postupně od srpna -10cm až do konce roku na více než - 20cm. Hladiny podzemních vod mimo poříční zóny a vydatnosti pramenů klesaly plynule až do konce roku 1999. Zásoby podzemních vod v prosinci byly asi 25% pod dlouhodobým průměrem. Základní schéma režimu podzemních vod za roky 1998 a 1999 je znázorněno na obrázcích. K vysvětlení režimu hladin je nutné podotknout, že znázorňuje chod hladin v mělkých obězích a poříčních zónách.

Rok 2000, jak hydrologický, tak i kalendářní, proto začíná s poměrně významným deficitem zásob podzemních vod. Dotace ze srážek v nevegetačním období, která je pro doplnění podzemních vod rozhodující, v období 1999-2000 není dosud dostačující. Pokud nedojde k významnějšímu doplnění v březnu až dubnu, lze předpokládat, že v druhé polovině roku 2000 bude citelný nedostatek podzemních vod zejména v oblastech s mělkými oběhy a malou zásobou.