Hydrologická ročenka České republiky 2004


 

 

II. Hydrologická bilance množství vody

II. Hydrological balance water quantity assessment

According to Act No.254/2001 Sb. on waters (Water Act), the keeping of water balance is one of the basic activities in the area of determination and evaluation of the state of surface waters and groundwaters. The water balance consists of the hydrological balance assessment and the water resources balance assessment. The hydrological balance assessment compares the increase and decreases of water, and changes in water storage on a territory in a given time interval. The hydrological balance assessment is compiled by the Czech Hydrometeorological Institute (CHMI), in accordance with the Public Notice No. 431/2001 Sb. of the Ministry of Agriculture, and on the basis of a commissioning by the Ministry of Environment. The hydrological balance assessment consists of the water quantity balance assessment and the water quality balance assessment. This Chapter deals with the hydrological balance water quantity assessment.

Podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách (vodní zákon) je vedení vodní bilance jednou ze základních činností v oblasti zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod. Vodní bilance sestává z hydrologické bilance a vodohospodářské bilance. Hydrologická bilance porovnává přírůstky a úbytky vody a změny vodních zásob v území za daný časový interval. Hydrologickou bilanci sestavuje v souladu s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 431/2001 Sb. a na základě pověření Ministerstva životního prostředí Český hydrometeorologický ústav. Hydrologická bilance se skládá z bilance množství vody a bilance jakosti vody. Tato kapitola se zabývá hydrologickou bilancí množství vody.

II.1 Úvod

ČHMÚ se hydrologickým bilancováním množství vody zabývá již delší dobu. Systematická hydrologická bilance v detailním členění, která byla poprvé zpracována pro rok 2002, bude od letošního roku každoročně prezentována i v hydrologické ročence.

Pro zpracování hydrologické bilance byla provedena rozsáhlá kalibrace modelů na základě dat za období 1971–2000 a zároveň zpracována data z extrémní povodně ze srpna 2002. Protože letos je bilance zpracovávána již třetím rokem, je v této ročence začleněno i porovnání výsledků bilancí za tříleté období.

Bilance množství vody se zpracovává pro kalendářní rok. Pro výpočet bilance za rok 2004 bylo vybráno celkem 53 povodí (uzavřených vodoměrnými stanicemi), které byly seskupeny do 10 bilančních oblastí. Výpočet bilance množství vody byl proveden v měsíčním kroku. Výstupy bilance množství v těchto povodích obsahují údaje o:

a)      atmosférických srážkách,

b)      celkovém odtoku,

c)      základním odtoku,

d)      zásobách vody ve sněhové pokrývce,

e)      změnách zásob podzemní vody,

f)       přirozených průtocích vody ve vodních tocích ve vybraných vodoměrných stanicích.

 

Vyhodnocení hydrologické bilance je podle vodního zákona provedeno pro 8 oblastí povodí (viz mapa II.1):

a)      povodí horního a středního Labe,

b)      povodí horní Vltavy,

c)      povodí Berounky,

d)      povodí hdDolní Vltavy,

e)      povodí dolního Labe a Ohře,

f)       povodí Odry,

g)      povodí Moravy,

h)      povodí Dyje.

Takto stanové oblasti povodí však nebylo možné vždy bilančně uzavřít, protože v některých případech nejsou v závěrovém profilu k dispozici příslušná data průtoků. Pro bilanci množství vody tedy bylo území České republiky rozčleněno do 10 bilančních oblastí, se snahou o co největší přiblížení oblastem povodí podle vodního zákona. Oblast povodí horního a středního Labe byla ještě rozdělena na dvě bilanční oblasti a rovněž oblast povodí Ohře a dolního Labe byla rozdělena na dvě oblasti (viz mapa II.2).

II.2 Metodika hydrologického bilancování množství vody

Hydrologická bilance zahrnuje porovnání srážek, přítoků a odtoků vody a změn vodních zásob v povodí (území nebo vodním útvaru) za daný časový interval. Hydrologická bilance hodnotí změny zásob povrchové a podzemní vody způsobené časovou a prostorovou proměnlivostí přirozených vlivů, zejména klimatických činitelů a vytváří podklad pro hodnocení změn zásob vody, které jsou způsobeny užíváním vody nebo jinými antropogenními zásahy.

Základní veličiny hydrologické bilance

Při výpočtu hydrologické bilance se rozlišují dva typy bilančních veličin (prvků hydrologické bilance):

A)   veličiny, které mají rozměr toků

●  atmosférické srážky

●  územní výpar

●  odtok z povodí (průtok v závěrovém profilu)

●  základní odtok z povodí

B)     veličiny, které mají rozměr zásoby

● zásoba půdní vody v zóně aerace

●  zásoba vody ve sněhové pokrývce

●  zásoba podzemní vody

●  zásoba vody v tocích a nádržích

Obtížnost sestavení hydrologické bilance spočívá v tom, že ne všechny bilanční veličiny lze vyčíslit z měření. Některé bilanční veličiny lze odhadovat podle jejich vztahu k jiným, měřeným veličinám a některé veličiny lze odhadnout jen modelováním hydrologického procesu.

Navíc je nutné pracovat s dalšími fyzikálními veličinami, které nejsou vstupy ani výstupy bilance, ale jsou potřebné pro výpočet bilančních veličin nebo jsou vnitřními veličinami bilančního výpočtu.

Sestavení hydrologické bilance množství vody

1) Příprava vstupních dat

Předpokladem pro to, aby mohla být zpracována hydrologická bilance minulého roku je příprava dat a zpracování víceletých dlouhodobě pozorovaných řad bilančních veličin z povodí, pro která se bilance zpracovává.

Konkrétně se jedná:

●  Výběr datových řad průtoků, srážkových úhrnů, teplot vzduchu a relativních vlhkostí vzduchu v měsíčním kroku.

●  Očištění průtokových dat od vlivu odběrů povrchové i podzemní vody, vypouštění, manipulací nádrží a převodů vody i očištění pozorování hladin podzemních vod a vydatností pramenů od vlivu významných odběrů podzemní vody. Tato část byla zpracována ve VÚV T. G. M. na základě údajů o odběrech a vypouštění významných uživatelů, údajů o významných akumulacích a na podkladě dat měřených v ČHMÚ.

U značně ovlivněných odtokových režimů je však obtížné správně posoudit všechny umělé zásahy a eliminovat jejich vliv, což může nepříznivě ovlivnit následné sestavení hydrologické bilance ve sledovaném profilu.

2) Transformace vstupních dat

Data převzatá od správců povodí i data z různých databází ČHMÚ jsou transformována do jednotného tvaru časových řad měsíčních průměrů a úhrnů.

Hodnoty vybraných veličin jsou vyjádřeny ve shodné jednotce, tj. v mm výšky na povodí, se kterou výpočetní model pracuje.

3) Výpočet časových řad prvků hydrologické bilance pro povodí

●  Úhrn srážek – veličina je vyčíslována podle měření ve srážkoměrných stanicích. Pro výpočet srážkových výšek na povodí byla využita metoda Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ], která využívá předpoklad lineární regresní závislosti úhrnu srážek na nadmořské výšce.

●  Celkový odtok z povodí – vyhodnocen na základě pozorování vodních stavů a měrných křivek průtoků v závěrovém vodoměrném profilu.

●  Teplota vzduchu – stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek.

  Relativní vlhkost vzduchu – stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek.

●  Územní výpar – nelze měřit přímo. Časové řady hodnot územního výparu byly stanoveny výpočtem pomocí modelu SimBa [Kašpárek, VÚV T. G. M.]. Podstatou modelování je popis akumulace vody ve formě zásoby vody v půdě a její využití pro výpar. Při výpočtu se vychází z předpokladu, že když je v daném měsíci srážka vyšší než potenciální evapotranspirace, je výpar roven potenciální evapotranspiraci. Pokud je srážka nižší než potenciální evapotranspirace, využívá se pro výpar i část vody v půdě. V závislosti na stupni nasycení půdy se velikost výparu oproti potenciální evapotranspiraci snižuje.

●  Potenciální evapotranspirace – základem metodiky výpočtu jsou grafy udávající velikost potenciální evapotranspirace v závislosti na hodnotě sytostního doplňku. Sytostní doplněk se vypočítá podle průměrných teplot vzduchu a průměrných relativních vlhkostí vzduchu v konkrétním měsíci.

●  Základní odtok – je získáván z celkového odtoku. Rozčleněním celkového odtoku na složky se stanovuje povrchový odtok, podpovrchový odtok a základní odtok. Skutečně povrchový plošný odtok v našich podmínkách na přírodních plochách nastává jen za přívalových dešťů a v celkovém objemu odtoku tvoří většinou jen malou část.

Rozčlenění zbývající části odtoku na část nazývanou podpovrchový (hypodermický) odtok a na část nazývanou základní odtok, která je obvykle ztotožňována s velikostí odtoku podzemní vody, závisí na použitém pravidle pro rozdělení. Při sestavování hydrologické bilance množství vody pro rok 2004 se vycházelo z předpokladu, že malé průtoky jsou tvořeny výhradně odtokem podzemní vody.

●    Zásoba vody ve sněhové pokrývce – časové řady hodnot územního výparu byly stanoveny výpočtem pomocí modelu SimBa [Kašpárek, VÚV T. G. M.]. Při výpočtu se vychází z předpokladu, že při teplotách nižších než 0° C část srážek akumuluje ve formě sněhové zásoby. Část těchto zásob současně odtává v závislosti na odchylce teploty od kritické teploty.

4) Vlastní bilanční výpočty

Pro analýzu hydrologické bilance byl využit model SimBa, který hydrologickou bilanci povodí počítá v konstantním časovém kroku jeden měsíc. Vyjadřuje základní bilanční vztahy na povrchu povodí, v zóně aerace, do níž je zahrnut i vegetační kryt povodí a v zóně podzemní vody.

Model hydrologické bilance se skládá z několika dílčích algoritmů, kterými se modelují základní bilanční procesy v dílčích zónách povodí (jde o dělení ve „vertikálním“ členění).

Parametry modelu jsou buď volné, fyzikálně dané nebo se považují za konstantní. Volné parametry se odhadují tak, aby se průběh zvolené modelované veličiny podle vybraného kritéria co nejvíce shodoval s pozorováním. Pro odhad parametrů byl použit proces dvou-stupňové optimalizace podle celkového odtoku a výsledky dlouhodobých pozorování.

II.3 Celkové zhodnocení bilance množství vody

Srážková situace

Rok 2004 byl jako celek z hlediska množství spadlých srážek normální. Srážkově silně nadnormální na většině území byl začátek roku a dále měsíce červen a listopad. Naopak silně podnormální byly na převážné většině území letní měsíce červenec a srpen a na celém území především extrémně suchý prosinec.

Průměrná výška srážek na území ČR dosáhla 680 mm, což odpovídá 101 % normálu. Přitom v Čechách vypadlé srážky normál mírně překročily (691 mm, 104 %), na území Moravy a Slezska pak naopak mírně podkročily (663 mm, 97 %). Rok 2004 tak znamenal po vlhkém roce 2002 (866 mm) a naopak suchém roce 2003 (516 mm) návrat k normálním hodnotám srážek.

Odtoková situace

Odtokové poměry v roce 2004 byly v povodích ČR celkově podprůměrné bez výrazné odtokové situace. Podobně jako v předchozím roce byl charakteristickým rysem dlouhodobý pokles průtoků trvající od konce jara až do listopadu. Povodňové situace v roce 2004, pokud se vyskytly, byly většinou lokální a málo významné. Jednotlivé toky vykazovaly v porovnání s dlouhodobým průměrem po celý rok podprůměrné hodnoty v rozmezí 70 až 80 % Qa. Průměrný roční průtok na Labi dosahoval mírně přes 80 % Qa, v povodí Cidliny asi 50 % Qa, Jizery 76 % Qa, Ohře v rozmezí 76 až 102 % Qa a Bíliny 87 % Qa. Na Vltavě dosáhl průměrný roční průtok přibližně 80 % Qa a v povodí Sázavy 65 % Qa. Výjimku tvořily toky jižních Čech, kde průměrný roční průtok dosahoval v povodí Lužnice necelých 110 % Qa a v povodí Otavy kolem 100 % Qa. Podprůměrné průtoky vykazovaly i moravské řeky, Odra a Opava pod 80 % Qa, Svratka a Svitava kolem 60 % Qa a pouze na Olši byly odtoky průměrné, okolo 100 % Qa.

Průběh odtoku v roce 2004 měl téměř všude obdobný charakter. Leden byl charakteristický mírně podprůměrnými až průměrnými průtoky. K nejvýraznějšímu zvětšení průtoků došlo počátkem února při tání sněhové pokrývky ležící na celých plochách povodí. Průměrné měsíční průtoky dosáhly v únoru nejvyšších hodnot na Olši (249 % QII) a Ostravici (216 % QII). Vysoké hodnoty byly zaznamenány i na všech dalších povodích. Na horním Labi a na Orlici asi 170 % QII. Výjimkou bylo povodí Jizery, kde nejvodnějšími měsíci byly březen a duben. Poté následovalo od konce února a března postupné zmenšování průtoků až do srpna či září, kdy byla všeobecně zaznamenávána roční minima. Extrémně nízkých hodnot v srpnu dosahovala Ploučnice (jen 29 % QVIII), Orlice (30 % QVIII) a Cidlina v srpnu i v září dokonce jen 5 % úrovně dlouhodobých měsíčních průměrů. Na Odře byly průměrné srpnové průtoky na úrovni 22 % QVIII, na Opavě 28 % QVIII, na Ostravici 22 % QVIII, na Olši 26 % QVIII, na Moravě okolo 30 % QVIII a na Bečvě 16 % QVIII.

Od října byly již odtoky větší, stále však pod průměrnými hodnotami. Zvýšený odtok v důsledku výraznější srážkové činnosti byl v povodí Labe zaznamenán až ve druhé polovině listopadu. Díky tomu se zvětšily listopadové průměrné měsíční průtoky mírně nad hodnotu dlouhodobého měsíčního průměru (na Orlici na více než 140 % QXI). Na moravských tocích se podzimní zvětšení průtoků téměř neprojevilo a až do konce roku se odtoky po nejsušším období již příliš nezvyšovaly a setrvávaly na podprůměrných hodnotách. Konec roku byl na celém území ČR podprůměrný.

Porovnání průměrných měsíčních průtoků a čar překročení průměrných denních průtoků s jejich dlouhodobými ekvivalenty v pěti vybraných vodoměrných stanicích představuje obrázek II.1.

Tabulka II.1 obsahuje charakteristické hydrologické údaje v 53 vodoměrných stanicích v ČR, které uzavírají povodí, pro něž se počítá hydrologická bilance. Jsou zde uvedeny vybrané kvantily čáry překročení průměrných denních průtoků včetně průměrného ročního průtoku za hydrologický rok 2004 a jeho poměr vůči dlouhodobému ročnímu průtoku Qa za období 1931–1980.

tabulce II.2 jsou publikovány průměrné denní průtoky v osmi vybraných vodoměrných stanicích (u stanice Brandýs nad Labem na Labi chybí měsíční kulminační průtoky, protože nebyly vyhodnoceny).

Podzemní vody

Na počátku roku stavy hladin v pozorovaných vrtech a vydatnosti pramenů stouply ve většině případů na úroveň dlouhodobých průměrů a v některých oblastech i vysoko nad průměr. Průměrné až mírně nadprůměrné srážky v jarních měsících způsobily vzestup hladin podzemních vod a ve většině pozorovaných objektů byly v první polovině roku naměřeny hodnoty odpovídající nebo překračující dlouhodobý roční průměr. V březnu, případně v dubnu, pak dosáhly hladiny podzemních vod a vydatnosti pramenů ročních maxim. Měřené hodnoty se nad dlouhodobými průměry udržely v závislosti na lokálních podmínkách do května, nebo do června. Přestože byl konec roku 2003 relativně suchý, stačily se zásoby podzemních vod na začátku 2004 doplnit a tak letní minima v srpnu a září v průměrech za celou ČR neklesla pod úroveň minim roku 2003.

Na území ČR byly nejvyšší stavy hladin podzemních vod a vydatnosti pramenů a zejména v horní části povodí Vltavy a horní části povodí Labe. Také v povodí Odry byla maxima výrazná, ale nadprůměrné hodnoty zde byly jen v březnu a v dubnu. V povodí Moravy a Dyje došlo k vzestupu nad dlouhodobé průměry v únoru a pod úroveň dlouhodobých průměrů stavy hladin a vydatnosti klesaly v květnu až v červnu. Naopak v povodí středního a dolního Labe a v povodí Berounky nebyly u většiny objektů hlásné sítě zaznamenány ani průměrné hodnoty.

Po dosažení ročních maxim v lednu, případně na přelomu března a dubna, následoval na celém území ČR pozvolný pokles stavů hladin a vydatností. V červnu a v červenci byly téměř všechny naměřené hodnoty pod dlouhodobými průměry a pokles pokračoval do srpna nebo do září. V říjnu se pokles zastavil a v listopadu vlivem vyšších srážkových úhrnů začaly stavy hladin a vydatnosti pozvolna stoupat.

Z výsledků měření na pozorovacích objektech podzemních vod vyplývá, že minima v roce 2004 nebyla tak nízká jako v roce 2003, i když se jim přibližovala. Na roční křivce překročení průměrná minima z objektů hlásné sítě dosáhla hodnot kolem 80 %. Regionální rozdíly ve vydatnostech pramenů, stavech hladin ve vrtech a v režimu podzemních vod závisí na místních hydrogeologických podmínkách, nadmořské výšce a na rozložení srážek. Roční minimální stavy ve vrtech byly na roční křivce překročení zpravidla na hodnotách 85 až 90 %, kdežto minima vydatností pramenů byla mezi 75 až 90 %. Rozdíl je působen nadmořskou výškou, jelikož vrty jsou většinou umístěny v poříčních zónách a naopak vydatnosti pramenů spíše charakterizují vyšší polohy. V povodí Moravy, kde jsou prameny v nižších polohách, byly vydatnosti v září a v říjnu na úroveň 90 % roční křivky překročení, kdežto v povodí horní Vltavy byla minima vydatností na 80 %. Nízké stavy podzemních vod byly také v povodí středního a dolního Labe, to znamená ve středních a severních Čechách.

V roce 2004 došlo k doplnění zásob podzemních vod, což se projevilo zvýšenými úrovněmi hladin ve vrtech a většími vydatnostmi pramenů v prvním pololetí. Ve druhé polovině roku však následoval pokles a v srpnu a září naměřené hodnoty odpovídaly kvantilům 70 až 85 % na měsíčních křivkách překročení. Výjimečně došlo i k větším poklesům, které byly způsobeny lokálními podmínkami. Většinou ale byly minimální stavy hladin a vydatnosti nad úrovní minim roku 2003, a tak i nad minimy za srovnávací období 1971–1990.

Režim podzemních vod je doložen v tabulce II.3 pomocí průměrných měsíčních vydatností vybraných pramenů, v tabulce II.4 kolísáním úrovní hladin vybraných vrtů, rovněž v měsíčních průměrech. Dále jsou režimy dokumentovány na obrázcích II.2 a II.3 pro několik skupin rajonů.

Pro obdobné skupiny rajonů je vyčíslen základní odtok na obrázku II.4. V mapě II.3 je základní odtok vyjádřen v procentech dlouhodobého průměru 1971–1990.

Mapy II.4, II.5 a II.6 zachycují porovnání normalizovaného průměru roku 2004 v porovnání s dlouhodobou hodnotou u vydatností pramenů a stavů hladin ve vrtech mělké a hlubinné sítě.

II.4 Zhodnocení výsledků bilance množství vody v jednotlivých oblastech

Zhodnocení bylo provedeno v 10 bilančních oblastech (viz mapa II.2). Seznam bilančních profilů množství vody podle příslušnosti ke zvoleným bilančním oblastem udává tabulka II.5.

Výsledky hydrologické bilance množství vody pro každou z 10 bilančních oblastí jsou uvedeny ve formě tabulek a grafického znázornění.

II.4.1 Oblast povodí horního a středního Labe

V průběhu roku 2004 převažovalo vcelku rovnoměrné rozložení srážek, výjimkou byly srážkově nadprůměrné měsíce leden (151 % normálu), únor (119 % normálu) a zvláště pak silně nadprůměrný měsíc listopad (177 % normálu), průměrnými měsíci pak byly březen (102 % normálu) a červen (99 % normálu). Podnormální úhrny srážek byly v dubnu (73 % normálu) a v měsících říjen a prosinec (63 % normálu). Celkově v roce 2004 spadlo v průměru 57 mm srážek, což činilo 97 % normálu. Ačkoliv z hlediska normality lze hodnotit srážky v měsících květen, červenec, srpen a září celkově jako slabě podnormální, byly měsíční úhrny srážek v tomto období rozloženy místně velmi nerovnoměrně. Místně nadnormální srážky byly v naprosté většině zapříčiněny lokálně ohraničenými přívalovými dešti v bouřkách, které rychle odtekly a deficit vláhy nedoplnily. Z hlediska prostorového rozložení spadlo v roce 2004 nejvíce srážek v oblasti Krkonoš, Jizerských a Orlických hor (1 200 až 1 600 mm) a na Českomoravské vysočině (900 až 1 200 mm), naopak nejsušší byly oblasti Jičína, Hradce Králové a Pardubic s průměrem 500 až 570 mm srážek.

Odtokově byl rok 2004 v povodích horního Labe podprůměrný (průměrný roční průtok na Orlici činil 75 % Qa, na horním Labi po Přelouč mírně přes 80 % Qa, na středním Labi 75 % Qa, na Cidlině asi 50 % Qa a na Jizeře 76 % Qa). Podobně jako v předchozím roce převažovalo dlouhodobé hydrologické sucho, a to od konce jara až do října. I začátkem roku byly průtoky podprůměrné, k jejich nejvýraznějšímu zvětšení došlo počátkem února, kdy se větší srážková činnost při zvýšených teplotách zkombinovala s táním sněhové pokrývky ležící na celých plochách povodí. Průměrné měsíční průtoky dosáhly v únoru roku 2004 na horním Labi a na Orlici asi 170 % a na Cidlině asi 120 % dlouhodobého měsíčního průměru. Nejvodnějšími měsíci v povodí Jizery byly březen a duben. V ostatních povodích již v březnu průtoky klesly přibližně na úroveň průměrných měsíčních průtoků a dále pak postupně klesaly až do léta, kdy už dosáhly velmi nízkých hodnot. Na horním Labi poklesly v červenci průměrné měsíční průtoky asi na 50 %, na Orlici v srpnu na 30 % a na Cidlině v srpnu i v září dokonce jen na 5 % úrovně dlouhodobého měsíčního průměru. Od října byly již odtoky větší, stále však pod průměrnými hodnotami. Zvětšený odtok v důsledku výraznější srážkové činnosti byl na horním Labi a na Orlici zaznamenán až ve druhé polovině listopadu. Díky tomu se zvětšily listopadové průměrné měsíční průtoky na horním Labi mírně nad hodnotu dlouhodobého měsíčního průměru a na Orlici na více než 140 % jeho hodnoty.Tato situace se neprojevila v povodí Jizery. Podzimní minima v listopadu a prosinci byla zaznamenána na Kamenici, Žehrovce, Mohelce a Bělé.

Rok 2004 se v povodích horního Labe, Orlice, středního Labe a Cidliny z hydrologického hlediska v mělkém oběhu podzemních vod vyznačoval téměř shodným režimem. Oteplení a výrazná srážková činnost v lednu měly za důsledek výrazné vzestupy hladin v povodí horního Labe v průběhu první poloviny února. Od konce února až do konce července stavy hladin pozvolna klesaly. V povodí středního Labe byly maximální stavy hladin podzemních vod ve většině případů zaznamenány až koncem března. Objem srážek v tomto období se na úrovni hladin projevil pouze setrvalým stavem až mírným poklesem v dubnu a květnu. V srpnu, září a říjnu došlo k prohloubení minimálních stavů hladin. Teprve listopadové srážky se koncem listopadu a pak v prosinci projevily mírnými, místy výraznými vzestupy hladin podzemních vod. U pramenů byl průběh vydatností velmi podobný, s tím rozdílem, že maximální vydatnosti byly zaznamenané v dubnu. Od května až po prosinec byl režim hlubšího oběhu totožný s režimem podzemních vod mělkého oběhu. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem se stavy hladin podzemních vod nacházely v následujícím rozmezí: horní Labe 81 až 101 %, Orlice 85 až 96 %, střední Labe 76 až 101 %, Cidlina 73 až 91 %, Jizera 75 až 96 %. U vydatností pramenů to bylo: horní Labe 69 až 88 %, Orlice 55 až 80 %, střední Labe 48 až 106 %, Cidlina 82 % až 92 %, Jizera 70 až 110 %.

V povodí Orlice byly zaznamenány větší procentuální amplitudy kolísání vydatností. Režim vydatnosti pramenů v povodí Cidliny byl nejméně výrazný, podobný režimu mělkého oběhu. Tomu odpovídají únorová kulminační maxima a velice mírný pokles až setrvaly stav do konce října.

Sucho se silně projevilo na zásobách podzemních vod v povodí Jizery. Výraznější pokles stavů hladin podzemních vod v povodí Jizery a Labe se projevil v únoru a březnu. V dubnu došlo k mírnému vzestupu hladin ve vrtech, k dalšímu mírnému vzestupu pak docházelo od července do října a v listopadu a prosinci hladiny opět klesaly. U pramenů průměrné měsíční vydatnosti od ledna do března stoupaly a od dubna až do září docházelo k jejich poklesu. Od listopadu se opět vydatnosti zvětšovaly až do prosince.

II.4.2 Oblast povodí horní Vltavy

Rok 2004 byl z hlediska množství spadlých srážek jako celek normální, na většině povodí jižních Čech činil roční srážkový úhrn 106 až 112 % normálu. V ročním chodu byly srážky velmi nerovnoměrně rozloženy. Srážkově silně nadnormální byly na počátek roku měsíce leden, únor a březen, dále pak měsíce červen, září a listopad, přičemž srážkově nejbohatší byl červen. Naopak silně podnormální byly na převážné většině území měsíce červenec a srpen a v celé oblasti především extrémně suchý prosinec. Z hlediska prostorového rozložení spadlo v absolutním množství nejvíce srážek na horách, v západní části Šumavy a v Novohradských horách, nejméně pak na jižním okraji Středočeské pahorkatiny.

Rok 2004 se odtokově blížil k dlouhodobému průměru, pouze na Malši, Lomnici a Skalici byl mírně podprůměrný. Průměrné roční odtoky na Vltavě v tomto roce dosáhly pouze pod 90 % dlouhodobého odtoku, na Lužnici necelých 110 % a na Otavě kolem 100 %. Typickým pro tento rok bylo relativně rovnoměrné rozložení odtoku s tím, že převážně vodnější byla první polovina roku až do června, spíše sušší potom byly měsíce červenec až říjen a prosinec.

Nejvodnějším měsícem na Vltavě byl červen, kdy odtok dosahoval až 150 % dlouhodobého měsíčního průměru. Na povodí Lužnice též vynikal červen (až 200 % QVI), pouze Nežárka byla relativně vodnější v únoru (necelých 190 % QVI). Na horním úseku Otavy až po Katovice odtokově vynikal též měsíc únor (do 140 % QII), na Blanici, Volyňce, Lomnici a dolním úseku Otavy byl ale relativně výraznější odtok v červnu (do 240 % QVI). Na Skalici byl nejvýraznější odtok v lednu a v únoru.

Prakticky celá druhá polovina roku byla odtokově podprůměrná, výjimku tvořil listopad na povodí Lužnice a Otavy, kde byly průměrné měsíční odtoky nepatrně nad dlouhodobým měsíčním průměrem, na Vydře, horní Nežárce a Lomnici i výrazněji (do 150 % QXI). Relativně nejsušším měsícem na převážné většině povodí byl jednoznačně srpen, kdy odtoky kolísaly mezi 15 % QVIII na dolní Nežárce a 60 % QVIII na horní Vltavě a Otavě. Pouze na horní Vltavě byl relativně nejsušším měsícem červenec. Na Lomnici a Skalici byly ještě relativně dosti suché i měsíce duben a květen.

Stavy hladin podzemních vod téměř na celém sledovaném území začaly výrazně stoupat počátkem ledna. Na této úrovni se s určitým kolísáním pohybovaly do konce dubna. Poté následoval typický jarní pokles podzemních vod, který je každoročně ovlivněn zvýšením teplot a nástupem vegetace. V červnu však došlo k prudkému přechodnému vzestupu hladin. Od konce tohoto měsíce byl už pozorován vytrvalý pokles hladin až do září či října. V tuto dobu nastal velmi mírný až nevýrazný vzestup hladin. Významné vzestupy byly dále patrné v prosinci. U pramenů byl průběh podobný, s tím rozdílem, že vzestup vydatností většinou začínal až v březnu a první pokles v květnu. Po přechodném červnovém výrazném zvětšení vydatností nastal od července do října trvalý pokles. Následně trval setrvalý stav, který se udržel do následujícího roku. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem stavy hladin u vrtů v povodí Vltavy byly v rozmezí 95 až 107 %, vydatnosti u pramenů mezi 90 až 120 %. Dále v povodí Lužnice byly vrty mezi 95 až 102 % a prameny 70 až 120 %. Na Otavě se stavy hladin u vrtů pohybovaly mezi 95 až 102 %, ale bylo zde výrazně více objektů, kde stavy hladin 100 % nedosáhly. Vydatnosti pramenů tu byly v rozmezí od 60 do 95 %.

II.4.3 Oblast povodí dolní Vltavy

Rok 2004 byl na povodí dolní Vltavy srážkově normální. Měsíční srážkové úhrny se pohybovaly v mezích normálu s výjimkou silně nadnormálního ledna a nadnormálního listopadu, naopak podnormálním měsícem byl prosinec. Toto rozložení srážek v průběhu roku bylo pozorováno i po jednotlivých povodích. Prostorové rozložení srážek bylo vcelku rovnoměrné ve všech povodích (97 až 107 % normálu). Nejvíce srážek spadlo v oblasti horní Sázavy. Místně nadnormální srážky v letním období byly většinou způsobeny lokálně ohraničenými přívalovými dešti při bouřkách.

Na řece Vltavě dosáhl průměrný roční průtok zhruba 80 % dlouhodobého průměru. Vodnými měsíci na hlavním toku byly únor až červen, kulminační průtok dosáhl hodnoty pouze 1letého průtoku. Minimální průměrné měsíční průtoky byly zaznamenány v srpnu a v září. Přítoky ve středním Povltaví byly jen slabě podprůměrné (přibližně 90 % Qa). Jarní kulminace se pohybovaly mezi 0.5 až 1letým průtokem, zaznamenány byly v únoru na Kocábě a v březnu na Brzině a Mastníku. Minima byla, stejně jako na hlavním toku, v srpnu a září. Na Bakovském potoce, přítoku Vltavy pod Prahou, bylo dosaženo hodnoty 70 % dlouhodobého průměru. Povodí Sázavy z hlediska vodnosti v roce 2004 lze označit za podprůměrné, průtoky zde dosahovaly asi 65 % dlouhodobého průměru. Kulminační průtoky se vyskytly v měsíci únoru a byly nižší než hodnota 1letého průtoku. Nejméně vodnými měsíci byly srpen a září, kdy byly naměřeny minimální průtoky.

Na zásobách podzemních vod se silně projevilo sucho. Nejvýše byly na všech povodích stavy hladin podzemních vod v lednu. Poté již od února docházelo k jejich poklesu, který přetrvával až do července. V srpnu až říjnu nastal přechodný vzestup hladin, ale od listopadu stavy hladin opět klesaly až do konce roku. U pramenů průměrné měsíční vydatnosti se zvětšovaly od ledna do března, dále od dubna docházelo k poklesu vydatností až do září. Od listopadu do prosince se vydatnosti opět zvětšovaly, a to shodně jak v povodí Sázavy, tak v povodí Vltavy. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem byly stavy hladin podzemních vod v rozmezí 75 až 96 %. Vydatnosti pramenů se pohybovaly v rozmezí 70 až 110 %.

II.4.4 Oblast povodí Berounky

Průměrný úhrn srážek v povodí Berounky v roce 2004 činil 663 mm. Uvedené množství představuje 109 % normálu. Slabě nadnormální průměrný roční srážkový úhrn byl způsoben především silně srážkově nadnormálním lednem a listopadem, dále pak nadnormálními měsíčními srážkami v květnu, červnu, červenci a září. Srážkové úhrny dosahující měsíčního normálu byly naměřeny v únoru a v březnu. Srážkově podnormální byly měsíce duben a říjen. Zcela nejsušším měsícem byl prosinec s 57 % normálu.

Z plošného pohledu byly nejnižší srážky v nižších a středních polohách, kde roční úhrn dosahoval 530 až 700 mm. Naopak nejvyšší množství srážek ve sledovaném povodí napršelo v západní části Šumavy, a to na Železnorudsku (950 až 1350 mm).

Odtokové poměry v roce 2004 v povodí Berounky byly celkově podprůměrné. Jednotlivé přítoky vykazovaly v porovnání s dlouhodobým průměrem podprůměrné hodnoty (Mže pod 75 % Qa, Radbuza 80 % Qa, Úhlava méně než 76 % Qa, Úslava 87 % Qa, Berounka kolem 60 % Qa, Střela 64 % Qa). Celkově vodnější byla první polovina roku. Spíše sušší byly měsíce červenec a září a výrazně nejsušším měsícem, zvláště u horních přítoků Berounky, byl srpen.

Vlastní tok Berounky vykazoval relativně rovnoměrné rozložení průtoků s výraznějšími hodnotami v první polovině roku. Nejsušším měsícem byl srpen (35 % QVIII). Dlouhodobému průměru se nejvíce blížil průměrný průtok v lednu. Nejvodnějším měsícem byl únor (65 % QII). Hluboko pod hodnotou dlouhodobého průměru byl březen (34 % QIII).

Na toku Mže byl v první polovině roku nejvodnějším měsícem únor (73 % QII). Poté průtoky klesaly až do srpna. Následný vzestup pokračoval do října, který byl však stále ještě podprůměrný. Výrazně vydatný byl až listopad se 194 % QXI. V prosinci pak průtoky klesly na úroveň dlouhodobého průměru.

Řeka Radbuza měla výrazné průtoky v lednu, až 140 % QI na horním toku. V únoru již průtoky klesaly pod dlouhodobý průměr, v březnu se opět mírně zvětšily, ale hodnoty okolo 60 až 70 % dlouhodobého průměru si tok udržoval po celý rok až do listopadu, který byl mírně nadprůměrný.

Tok Úhlavy měl téměř po celý rok podprůměrné průtoky, v podstatě kopírující průběh dlouhodobých měsíčních průměrů. Pouze v červnu v závěrovém profilu toku byl průměrný průtok mírně nad dlouhodobým průměrem (106 % QVI) a v listopadu na jeho úrovni.

Nejvýraznější průtok v roce vykazovala Úslava v závěrovém profilu (v lednu 270 % QI). Dále průtoky klesaly pod dlouhodobý průměr až do května, následně v červnu se pak zvětšily na 160 % QVI. Následoval pokles do minima v srpnu (40 % QVIII) a do konce roku se pak průtoky pohybovaly mírně pod dlouhodobým průměrem.

Průtoky Klabavy byly výrazně podprůměrné v březnu, dubnu a červenci (až 34 % dlouhodobého průměru). Průměrné hodnoty byly dosaženy v únoru. V červnu a listopadu se průtoky zvětšily nad dlouhodobý průměr (asi 160 %).

Řeka Střela se vymykala z celkové charakteristiky průtoku toků v povodí. Začátkem roku, od ledna do dubna, byly průtoky hodně pod dlouhodobým průměrem, zvláště v březnu (25 % QIII). Od května průtoky kopírovaly průběh dlouhodobých průměrů mírně pod jejich úrovní, jen v listopadu se zvětšily na úroveň 150 %.

Průměrný roční průtok na Litavce dosahoval asi 60 % Qa. Nejvíce vodným měsícem byl březen a nejméně vodné bylo září.

V mělkém oběhu podzemních vod bylo na celém území povodí Berounky naměřeno v polovině ledna výrazné stoupání stavů hladin. Část vrtů dokonce dosáhla v této době svých ročních maxim. Další krátkodobé zvýšení hladin bylo pozorováno na začátku února a především na konci března, kdy byla dosažena roční maxima u převážné části vrtů. V následujícím období byl průběh stavů velmi rozkolísaný s mírným trendem klesání a tento stav pokračoval až do poloviny června, kdy došlo v důsledku intenzivnějších srážek k vzestupu hladin na celém území povodí. Poté již následovalo dlouhodobější klesání hladin a ve druhé polovině září byla ve sledovaných vrtech naměřena roční minima. Hladiny podzemních vod pak po mírném vzestupu převážně stagnovaly, významnější stoupání hladin bylo pozorováno až na konci listopadu a v prosinci.

Průběh vydatností pramenů byl obdobný. Roční maxima byla naměřena v lednu a březnu, v dalším průběhu převažovala stagnace a od poloviny června klesání vydatností. Po dosažení ročních minim v srpnu až září část pramenů stagnovala, část postupně zvětšovala vydatnosti. Při porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobými průměry se hladiny podzemních vod ve vrtech pohybovaly v intervalu 84 až 105 % a vydatnosti pramenů v intervalu 42 až 170 %.

II.4.5 Oblast povodí dolního Labe a Ohře

Průměrný roční úhrn srážek v povodí Ohře v roce 2004 činil 747 mm. Uvedený úhrn představoval asi 120 % normálu. Rok byl srážkově nadnormální. Srážkově silně nadnormálními měsíci v roce byly leden (152 % normálu), květen (151 % normálu), červenec (159 % normálu), září (146 % normálu) a říjen (141 % normálu). Srážkově normální byl únor, červenec a listopad, kdy srážky činily 95 až 102 % normálu. Měsíc březen a duben byly hodnoceny jako silně až mimořádně podnormální, prosinec pak jako podnormální. Zcela nejnižší srážky se vyskytly v březnu a v dubnu, když napršelo 28 mm. Nejnižší srážkové úhrny byly naměřeny v nižších polohách na Karlovarsku a Chebsku. Vyšší nadnormální roční úhrny mezi 800 až 1 400 mm se objevily pouze v Krušných horách a ve Slavkovském lese. Množství srážek na většině povodí dolního Labe lze hodnotit jako průměrné. Nejnižší srážkový úhrn byl zaznamenán na stanici Doksany (386 mm).

Odtokově byl rok 2004 celkově mírně podprůměrný bez výrazné odtokové situace. Charakteristickým rysem byl dlouhodobý pokles průtoků trvající od konce jara až do listopadu. Průměrné roční průtoky v porovnání s dlouhodobým průměrem se v povodí horní Ohře pohybovaly v následujících hodnotách: vlastní tok Ohře 75 % Qa, Odrava 73 % Qa, Teplá 74 % Qa, Libocký potok 90 % Qa, Svatava 95 % Qa a Bystřice pouze 53 % Qa. V povodí dolní Ohře se pohybovaly v rozmezí 76 až 102 % Qa (Blšanka 102 % Qa, Chomutovka kolem 95 % Qa a Bílina 87 % Qa). Toky vykazovaly nejvyšší hodnoty průtoků v únoru, pouze Odrava a Mohelnský potok měly průměrná měsíční maxima v lednu. Nejsušší období na povodí Ohře a Bíliny pak trvalo od srpna do října. V listopadu se vyskytlo přechodné zvětšení průtoků na celém povodí Ohře, při kterém byly zaznamenány i největší průměrné denní průtoky, které však nedosahovaly ani úrovně 1letých průtoků. Obdobný průběh odtoku byl patrný i v povodí Ploučnice, která byla celkově odtokově podprůměrná (87 % Qa). Po nadprůměrných průtocích na počátku roku (leden až březen) se odtok postupně snižoval až do extrémně nízké hodnoty v srpnu kdy dosahoval jen 29 % Qa. Odtoky se po tomto období postupně zvětšovaly až na hodnoty dlouhodobých průměrů. V listopadu došlo ke krátkodobému zvětšení průtoků až na 137 % Qa.

Stavy hladin podzemních vod v povodí horní Ohře stoupaly výrazněji od poloviny ledna a maxima byla dosažena shodně již v polovině února. Byla to maxima pouze zimní, která nepřekonala letní maximální hodnoty. Stavy pak začaly postupně klesat. Tento průběh byl přerušen jen přechodnými vzestupy hladin v květnu a dále pak na konci července. Červencovému zvyšování stavů hladin předcházelo dosažení ročních minim, převážně u objektů v Chebské pánvi. U ostatních vrtů v povodí byla minima naměřena až ve druhé polovině září. Tyto minimální hodnoty byly vzápětí vystřídány výraznějším zvyšováním hladin, které probíhalo až do listopadu, kdy byla v polovině měsíce dosažena na celém území povodí roční maxima. V prosinci pak úrovně hladin podzemních vod přechodně poklesly. Režim vydatností pramenů byl podobný, jen po dosažení únorových maxim byl průběh vydatností vyrovnanější a převažovala stagnace. V povodí dolní Ohře, dolního Labe a Bíliny začal rok 2004 mírným poklesem hladin ve většině sledovaných objektů. Vlivem tání sněhu byl tento pokles zmírněn a během března došlo k jejich mírnému vzestupu. K hlavnímu poklesu, z důvodu zvyšujících se teplot a absencí srážek, došlo začátkem dubna. Tento pokles se zastavil až na počátku října. Poté nastalo období setrvalého stavu nebo mírného vzestupu. Počátkem prosince došlo k prudšímu vzestupu stavů hladin. U pramenů byl průběh obdobný, pouze pokles vydatností byl pozvolnější.

Při porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobými ročními průměry se stavy hladin podzemních vod ve vrtech v povodí horní Ohře pohybovaly v intervalu od 97 do 108 % a vydatnosti pramenů v intervalu od 45 do 70 %. Procentuální porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem na zbytku území oblasti se u stavů hladin podzemních vod pohybovalo v rozmezí od 91 do 100 %, u vydatností pramenů od 83 do 97 %. U jednotlivých povodí byl výsledný poměr následující: v povodí dolního Labe (pozemní vody 97 %, prameny 82 %), v povodí dolní Ohře (pozemní vody 94 %, prameny 83 %), v povodí Ploučnice (pozemní vody 91 %, prameny 88 %). V povodí Lužické Nisy a Smědé se hladiny pozemních vod pohybovaly v rozmezí 93 až 97 %, prameny se nevyhodnocovaly. A konečně v povodí Bíliny a podobně i Kamenice se hladiny podzemních vod i vydatnosti pramenů téměř nelišily od dlouhodobých průměrů.

II.4.6 Oblast povodí Odry

V roce 2004 spadlo na území v povodí Odry průměrně 740 mm srážek, což odpovídalo asi 90 % srážkového normálu. Rok lze tedy hodnotit ještě jako srážkově normální. Srážkové úhrny v povodí Odry byly během roku vzhledem ke srážkovým normálům jednotlivých měsíců velmi nevyrovnané. Srážkově nadnormální byly měsíce leden až březen a listopad. Srážkově podnormální byly měsíce květen, červenec a srpen a pak prosinec. Nejvíce srážek spadlo v oblasti Frýdku-Místku, nejméně v oblasti Opavy.

Odtokově byl rok 2004 v oblasti povodí Odry podprůměrný (Odra a Opava pod 80 % Qa a Ostravice pod 70 % Qa), pouze na Olši byly odtoky průměrné (100 % dlouhodobého průměru). Charakteristickým rysem pro tento rok bylo dlouhodobé hydrologické sucho od konce jara až do konce roku. Ve srovnání s průměrnými měsíčními průtoky bylo nadprůměrné jen období února a března z důvodů tání sněhu v horských oblastech. Průměrné měsíční průtoky v tomto období dosahovaly v povodí Odry 196 % dlouhodobého měsíčního průměru, Opavy 152 %, Ostravice 216 % a Olše 249 %. Po maximálních průtocích v těchto měsících se odtok na všech řekách regionu postupně snižoval až do srpna (na Odře průměrné měsíční průtoky na úrovni 22 % QVIII, na Opavě 28 % QVIII, na Ostravicí 22 % QVIII), na Olši až do září (26 % QVIII). Po nejsušším období se již odtoky příliš nezvětšovaly a zůstaly na podprůměrných hodnotách. Povodňové situace v roce 2004 byly většinou lokální a málo významné.

V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Odry nastal mírný vzestup hladin místy už v únoru, v průměru však dosahovaly stavy hladin svých maxim, a to v březnu až dubnu vlivem tání sněhu. Od května všeobecně nastal pokles hladin do září až října, kdy došlo k mírnému vzestupu. Mírný vzestup se místy projevil vlivem lokálních srážek i v červnu.

U pramenů byl průběh vydatností podobný. Do dubna byl v průměru zaznamenán vzestup vydatností, od května pak pokles, který se zastavil v září až říjnu. V listopadu nastal mírný vzestup a v prosinci opět pokles. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem se stavy hladin podzemních vod pohybovaly v rozmezí 74 až 110 %, vydatnosti pramenů okolo 89 %.

II.4.7 Oblast povodí Moravy

Rok 2004 lze na povodí Moravy hodnotit většinou jako srážkově normální. Roční úhrny srážek se pohybovaly v intervalu 90 až 116 % normálu. Srážkové úhrny jednotlivých měsíců však byly velmi nevyrovnané. Na povodí horní Moravy a Bečvy byly nadnormální úhrny srážek zaznamenány v měsících lednu až březnu a v listopadu, na povodí dolní Moravy pak v měsíci lednu a v červnu. Po srážkově bohatém červnu následovalo na celém území povodí suché léto - silně podnormální červenec a podnormální srpen. Srážkově podnormální byl rovněž prosinec. Z hlediska prostorového rozložení spadlo nejvíce srážek v pramenných oblastech řek (Vsetínské vrchy, Bílé Karpaty a Vizovické vrchy, do 1040 mm), nejméně v nížinných oblastech Hané (450 mm) a Dolnomoravského úvalu (420 mm).

Odtokově byl rok 2004 v oblasti celého povodí Moravy podprůměrný (Morava, Odra a Opava pod 80 % Qa, Ostravice pod 70 % a Bečva méně než 90 % Qa). Jedinou výjimku tvořilo povodí Olše, kde byly odtoky průměrné (okolo 100 % Qa). Charakteristické bylo sušší období od května až do konce roku v kombinaci s výrazným zimním odtokem v únoru a březnu. V lednu se průtoky pohybovaly okolo 70 % Qa, v únoru a v březnu došlo k jejich vzestupu. Nejvýraznější odtok byl v březnu, kdy průměrné měsíční průtoky dosahovaly v povodí Odry 196 % QIII, Opavy 152 % QIII, Ostravice 216 % QIII, Olše 249 % QIII, Bečvy 168 % QIII a Moravy 175 % QIII. Poté průtoky postupně klesaly a od května se až do konce roku pohybovaly pod průměrnými měsíčními hodnotami. Nejsuššími měsíci byly srpen a září, kdy se průtoky pohybovaly na Moravě okolo 30 % dlouhodobých měsíčních průměrů, na Odře na úrovni 22 %, na Opavě 28 %, na Ostravici 22 %, na Olši 26 % a na Bečvě 16 %. Odtoky se po nejsušším období již příliš nezvětšovaly a setrvávaly na podprůměrných hodnotách.

V mělkém oběhu podzemních vod se v povodí Moravy projevil od února (v povodí střední Moravy a Dřevnice již od ledna) do dubna vzestup stavů hladin. Od května do října všeobecně hladiny postupně klesaly. Místy se mírný vzestup vlivem lokálních srážek projevil i v červnu. Od listopadu do konce roku došlo opět k vzestupu. Průměrná úroveň stavů hladin v této oblasti byla asi 10 až 15 cm pod dlouhodobým průměrem. Vydatnosti pramenů měly obdobný chod. Od ledna do dubna se vydatnosti zvětšovaly, do července pak mírně klesaly, v srpnu až říjnu došlo k prudšímu poklesu a ke konci roku se vydatnosti opět zvětšily. Při procentuálním porovnání průměrných ročních hodnot s dlouhodobým průměrem se stavy hladin podzemních vod pohybovaly v rozmezí od 83 do 102 %, vydatnosti pramenů okolo 88 %.

II.4.8 Oblast povodí Dyje

Rok 2004 lze na povodí Dyje hodnotit většinou jako srážkově normální, pouze v povodí Jihlavy jako nadnormální. Roční úhrny srážek se pohybovaly v intervalu od 90 do 116 % normálu. V průběhu roku převažovaly srážkově normální měsíce, pouze leden a červen byly srážkově nadnormální. Po bohatém červnu na srážky následovalo suché léto - silně podnormální červenec a podnormální srpen. Srážkově podnormální byl ještě na konci roku prosinec. Z hlediska prostorového rozložení spadlo nejvíce srážek v pramenných oblastech řek (Žďárské a Jihlavské vrchy, do 890 mm), nejméně pak v oblasti Dyjskosvrateckého úvalu (420 mm).

Odtokově byl rok 2004 celkově v oblasti povodí Dyje podprůměrný (Dyje méně než 90 % Qa, Svratka a Svitava okolo 60 % Qa, horní povodí Jihlavy 105 % Qa, dolní povodí Jihlavy 85 % Qa). Charakteristické bylo sušší období od května až do konce roku v kombinaci s výrazným zimním odtokem v únoru a březnu. V lednu se průtoky pohybovaly okolo 70 % QI, v únoru a v březnu došlo k vzestupu průtoků, poté průtoky postupně klesaly a od května až do konce roku se pohybovaly pod hodnotami průměrných měsíčních průtoků. Nejsuššími měsíci byly srpen a září, kdy se průtoky pohybovaly na Svratce okolo 40 %, na Dyji okolo 60 % a na Jihlavě okolo 70 % dlouhodobých průměrných měsíčních průtoků. Odtoky se po nejsušším období již příliš nezvětšovaly a setrvávaly na podprůměrných hodnotách.

Vzestup stavů hladin podzemních vod byl v povodí Dyje zaznamenán od ledna do dubna, v povodí Rokytné se maximum vyskytlo již v únoru. Od května docházelo v celém povodí k poklesu hladin, ten přetrvával až do září. Od října, v povodí dolní Dyje (pod Novomlýnskými nádržemi) až od listopadu, opět hladiny podzemních vod začaly stoupat a vzestup pokračoval až do konce roku. Průměrná úroveň stavu hladiny podzemních vod i průměrná vydatnost pramenů v povodí Moravské Dyje odpovídaly dlouhodobým průměrům. Průměrný stav hladiny v povodí střední Dyje a Jevišovky byl 6 cm nad dlouhodobým průměrem, v povodí Svratky 19 cm a v povodí Svitavy 11 cm pod dlouhodobým průměrem. V povodí Jihlavy, Oskavy a Rokytné se pohyboval průměrný stav hladiny podzemních vod 5 cm pod dlouhodobým průměrem. V povodí dolní Dyje byla průměrná roční hodnota 7 cm pod dlouhodobým průměrem.

Vydatnosti pramenů v povodí Moravské Dyje, Jihlavy a Oslavy se zvětšovaly od ledna do dubna. Potom došlo k poklesu vydatností pramenů až do září a od října opět k jejich mírnému vzestupu. Vydatnosti pramenů v povodí Svratky se zvětšovaly až do března, v povodí Svitavy, Dyje a Jevišovky až do dubna, poté následoval v povodí Svratky pokles vydatností do září a dále od září opět vzestup vydatností přerušený jen mírným poklesem v říjnu. V povodí Svitavy nebyl vzestup vydatností pramenů ke konci roku pozorován vůbec. Průměrná vydatnost pramenů v povodí Dyje a Jevišovky dosahovala 112 % dlouhodobého průměru, v povodí Jihlavy a Oskavy byla na úrovni dlouhodobého průměru, v povodí Svratky dosahovala 85 % a v povodí Svitavy téměř 80 % dlouhodobého průměru.

II.5 Zhodnocení výsledků bilance množství vody v období 2002 až 2004

Srážky

Kalendářní rok 2002 byl pro území ČR srážkově výrazně nadnormální s průměrným úhrnem 864 mm, což představovalo 130 % normálu a byl za posledních 30 let nejvlhčím rokem. První polovina roku byla srážkově chudší a s výjimkou velmi vlhkého února a normálního března a června, byly zbývající tři měsíce výrazně podnormální. Celkově byla srážkově bohatší druhá polovina roku, kdy se od července do prosince nevyskytl žádný podnormální měsíc. Na území Čech byl jednoznačně nejvlhčím měsícem srpen. Extrémní srážková situace byla zaznamenána v srpnu, kdy na území povodí Labe spadla v několika dnech téměř čtvrtina ročního objemu srážek. V nejexponovanější oblasti jihozápadních Čech bylo zaznamenáno více než 40 % ročního úhrnu. V povodí Dyje byla obdobná situace jako v povodí Labe, v povodí Odry a Moravy dosahovaly srážkové úhrny od července do konce roku mírně nadnormálních hodnot.

Naprosto odlišná byla srážková situace v roce 2003. Na celém území ČR byl rok klasifikován jako srážkově silně podnormální a nejsušší za posledních 30 let. Charakteristická byla zejména častá teplotně nadprůměrná období, která se negativně projevovala zejména v souvislosti s deficitními srážkami. Průměrný úhrn srážek na celém území ČR dosáhl jen 507 mm, což představovalo 76 % srážkového normálu. Při srovnání s předešlým vlhkým rokem spadlo v roce 2003 na území ČR průměrně o 357 mm srážek méně. Větší sucho bylo v Čechách, kde průměrné množství srážek 487 mm odpovídalo pouze 73 % normálu. Na území Moravy a Slezska byla situace poněkud příznivější a roční úhrn 547 mm zde odpovídal 83 % normálu. Vzhledem k tomu byl v této části republiky rok 2003 v předchozích 32 letech až druhý nejsušší po roce 1973, kdy zde spadlo v průměru ještě o 11 srážek mm méně.

Rok 2004 byl z hlediska množství spadlých srážek jako celek normální. Srážkově silně nadnormální na většině území byl začátek roku a dále měsíce červen a listopad. Naopak silně podnormální byly na převážné většině území letní měsíce červenec, srpen a v celé oblasti především extrémně suchý prosinec. Průměrný úhrn srážek na celém území ČR dosáhl 679 mm, což zhruba odpovídá dlouhodobému srážkového normálu za období 1961–1990.

Grafické porovnání srážkových výšek jednotlivých bilančních oblastí na území ČR ukazuje mapa II.7.

Odtok

Kalendářní rok 2002 byl odtokově nadprůměrný ve všech povodích ČR, nejvýrazněji však v povodí Labe. V převážné většině vybraných stanic překračovaly průměrné roční odtoky vysoko své dlouhodobé průměry za období 1931–1980. Z převážné části byla tato situace způsobena katastrofální povodní v srpnu a v podstatné míře i velmi vodnými měsíci říjnem a listopadem.

V Čechách byl začátek roku až do března odtokově nadprůměrný. V dalších čtyřech měsících se v důsledku nedostatku srážek průtoky na hodnocených tocích v Čechách postupně zmenšovaly, v měsíci květnu svého minima dosáhla Vltava v Praze, v červnu Labe ve stanici Brandýs nad Labem a ve stanici Děčín. Od srpna do konce roku v důsledku nadbytku srážek byly hodnoty průměrných měsíčních průtoků vzhledem ke svým dlouhodobým průměrům vysoce nadprůměrné, v srpnu dosáhl průměrný měsíční průtok maxima na Vltavě v Praze (951 % QVIII) a na Labi v Děčíně (570 % QVIII). Po zářijovém poklesu byly v posledním čtvrtletí roku menší, ale časté povodně, které vrátily vodnosti znovu neobvykle vysoko. Hodnoty průměrných měsíčních průtoků v roce 2002 ve vybraných stanicích na Moravě měly podobný průběh. Začátek kalendářního roku byl odtokově nadprůměrný, v lednu Odra ve stanici Bohumín dosáhla svého maxima a v únoru dosáhla svého maxima Morava ve Strážnici. V dalších měsících až do září byly odtokové poměry podprůměrné až průměrné, v červnu svého minima dosáhla Odra v Bohumíně a Morava ve Strážnici svého druhého minima. Závěr roku byl opět odtokově nadprůměrný.

Naproti tomu kalendářní rok 2003 byl téměř ve všech povodích na území ČR odtokově podprůměrný. Průměrné roční průtoky byly většinou mimořádně malé a ve většině závěrových profilů větších toků jen ojediněle přesahovaly 75 % Qa. Na úrovni dlouhodobého průměru byla pouze Berounka a mírně pod ním Otava (82 % Qa), Vltava (86 % Qa) a Labe (84 % Qa). Nejméně vodné byly Bečva (55 % Qa) s Odrou (53 % Qa) a také s necelými 70 % Qa Orlice, Jizera, Lužnice a Morava.

Průběh odtoku měl téměř všude obdobný charakter, který se vyznačoval nadprůměrnými průtoky pouze v prvním, někde i druhém nebo třetím měsíci roku, po nichž následovalo od března či dubna postupné zmenšování průtoků. Postupný pokles hladin, jež byl místy v květnu přerušen výraznějším kolísáním, pokračoval až do srpna či září, kdy byla všeobecně zaznamenávána roční minima. Poté až do konce roku převládal vcelku setrvalý stav s nepatrně vzestupným trendem, jen někde nakrátko přerušený významnějším kolísáním průtoků během října, počátkem listopadu či v prosinci. Hydrologické sucho se v povrchových vodách nejvíce projevovalo v červenci až září, někde i koncem roku. Nejmenší měsíční průměrné průtoky byly srpnové a dosahovaly většinou jen 66 až 25 % QVIII, ojediněle na Lužnici jen 12 % QVIII a Bečvě 17 % QVIII.

Odtokové poměry v roce 2004 byly v povodích ČR celkově podprůměrné bez výrazné odtokové situace. Podobně jako v předchozím roce byl charakteristickým rysem dlouhodobý pokles průtoků trvající od konce jara až do listopadu. Povodňové situace v roce 2004, pokud se vyskytly, byly většinou lokální a málo významné. Jednotlivé toky vykazovaly v porovnání s dlouhodobým průměrem po celý rok podprůměrné hodnoty v rozmezí od 70 do 80 % Qa. Průměrný roční průtok na Labi dosahoval mírně přes 80 % Qa, v povodí Cidliny asi 50 % Qa, Jizery 76 % Qa, Ohře v rozmezí od 76 do 102 % Qa a Bíliny 87 % Qa. Na Vltavě dosáhl průměrný roční průtok zhruba 80 % Qa a v povodí Sázavy 65 % Qa. Výjimku tvořily toky jižních Čech, kde průměrný roční průtok dosahoval v povodí Lužnice necelých 110 % Qa a v povodí Otavy okolo 100 % Qa. Podprůměrné průtoky vykazovaly i moravské řeky, Odra a Opava pod 80 % Qa, Svratka a Svitava kolem 60 % Qa a pouze na Olši byly odtoky průměrné, okolo 100 % Qa.

Průběh odtoku v roce 2004 měl téměř všude obdobný charakter. Leden byl charakteristický slabě podprůměrnými až průměrnými průtoky. K nejvýraznějšímu zvětšení průtoků došlo počátkem února při tání sněhové pokrývky ležící na celých plochách povodí. Průměrné měsíční průtoky dosáhly v únoru nejvyšších hodnot na Olši a Ostravici. Vysoké hodnoty byly zaznamenány i na všech dalších povodích. Výjimkou bylo povodí Jizery, kde nejvodnějšími měsíci byly březen a duben. Poté následovalo od konce února a března postupné zmenšování průtoků až do srpna či září, kdy byla všeobecně zaznamenávána roční minima. Extrémně nízké hodnoty v srpnu dosahovala Ploučnice a Orlice a Cidlina v srpnu i v září. Na Odře byly průměrné srpnové průtoky na úrovni 22 % QVIII, na Opavě 28 % QVIII, na Ostravici 22 % QVIII, na Olši 26 % QVIII, na Moravě okolo 30 % QVIII a na Bečvě 16 % QVIII. Od října byly již odtoky větší, stále však pod průměrnými hodnotami. Zvětšený odtok v důsledku výraznější srážkové činnosti byl v povodí Labe zaznamenán až ve druhé polovině listopadu. Na moravských tocích se podzimní zvětšení průtoků téměř neprojevilo a až do konce roku se odtoky po nejsušším období již příliš nezvětšovaly a setrvávaly na podprůměrných hodnotách. Konec roku byl na celém území ČR podprůměrný.

Mapa II.8 znázorňuje odtokové výšky na území ČR za roky 2002 až 2004 a jejich porovnání s dlouhodobým průměrem.

Podzemní vody

Režim podzemních vod měl na celém území ČR v období leden až červenec 2002 shodný charakter. Po jarní kulminaci v únoru došlo k postupnému poklesu úrovní stavů hladin a vydatností pramenů souvisejícímu se zmenšováním zásob podzemních vod. Proces postupného vyčerpávání zásob podzemních vod byl ukončen v srpnu.

Vzhledem k nerovnoměrnému rozložení srážek ve druhé polovině roku se doplnění zásob podzemních vod výrazně regionálně lišilo. Na západě a jihu Čech včetně části jihozápadní Moravy v důsledku extrémních srážek byly zásoby podzemních vod doplněny na několikaletá maxima. Na zbývající části území ČR byl vzestup hladin a vydatností pramenů zaznamenán rovněž, ale většinou nepřekročil běžnou úroveň, ani jarní maxima.

Celkově byly ve druhé polovině roku 2002 doplněny zásoby podzemních vod nad dlouhodobé průměry po přibližně čtyřletém období.

Režim podzemních vod se v roce 2003 vyznačoval nízkými stavy hladin podzemních vod a v některých částech ČR i jejch nedostatkem, přestože na počátku roku byla situace poměrně příznivá. V lednu vystoupily hladiny ve většině vrtů v poříčních zónách na úroveň, která byla výrazně nad dlouhodobými průměry a zároveň nejvyšší v celém roce. Obdobná byla situace i u vydatností pramenů. Následující pokles vydatností pramenů a hladin podzemních vod už měl trvalejší charakter. Byl přerušen pouze krátkodobě a většinou nepříliš výrazně březnovým táním sněhu. Místy nadprůměrné srážkové úhrny v květnu měly na množství podzemních vod většinou jen malý a navíc pouze lokální vliv, protože vegetace v té době už omezovala jejich vsakování. Proto květnové srážky celkový poklesový trend nezměnily, ale jenom zpomalily.

V květnu, případně v červnu, se stavy hladin podzemních vod a vydatnosti pramenů dostaly pod úroveň dlouhodobých průměrů a pokles stále pokračoval. Na Moravě trval až do září a v Čechách na většině území do října a místy až do listopadu. Teprve ke konci roku se situace mírně zlepšila. V pánevních strukturách, jako je česká křídová pánev a jihočeské pánve (Třeboňská a Budějovická), zásoby poklesly pod dlouhodobé průměry až v červenci nebo v srpnu a dále následující mírný pokles nepředstavoval výraznou změnu.

V ročním průměru ani hladiny ve vrtech ani vydatnosti pramenů nepoklesly pod úroveň roků 1990 až 1993. Proto celkově z hlediska podzemních vod suché období roku 2003 nelze považovat za extrémně suché.

Na počátku roku 2004 se hladiny v pozorovaných vrtech a vydatnosti pramenů zvýšily ve většině případů na úroveň dlouhodobých průměrů a v některých oblastech i vysoko nad průměr. Normální až mírně nadnormální srážky v jarních měsících způsobily vzestup hladin podzemních vod a ve většině pozorovaných objektů byly v první polovině roku naměřeny hodnoty odpovídající nebo překračující dlouhodobý roční průměr. V březnu, případně v dubnu, pak dosáhly hladiny podzemních vod a vydatnosti pramenů ročních maxim. Měřené hodnoty se nad dlouhodobými průměry udržely v závislosti na lokálních podmínkách do května, nebo do června. Přestože byl konec roku 2003 relativně suchý, stačily se zásoby podzemních vod na počátku 2004 doplnit, a tak letní minima v srpnu a v září v průměrech za celou ČR neklesla pod úroveň minim roku 2003.

Na území ČR bylo nejvyšších hodnot vydatností pramenů a stavů hladin podzemních vod dosaženo zejména v horní části povodí Vltavy a horní části povodí Labe. Také v povodí Odry byla maxima výrazná, ovšem nadprůměrné hodnoty zde byly jen v březnu a v dubnu. V povodí Moravy a Dyje došlo k vzestupu nad dlouhodobé průměry v únoru a naopak pod dlouhodobé průměry stavy hladin a vydatnosti klesaly v období května až června. V povodí středního a dolního Labe a v povodí Berounky nebylo u většiny objektů hlásné sítě dosaženo ani průměrných hodnot.

Po dosažení ročních maxim v lednu, případně na přelomu března a dubna, následoval na celém území ČR pozvolný pokles stavů hladin i vydatností. V červnu a v červenci byly téměř všechny naměřené hodnoty pod dlouhodobými průměry a pokles pokračoval do srpna nebo září. V říjnu se pokles zastavil a v listopadu vlivem vyšších srážkových úhrnů začaly stavy hladin a vydatnosti pozvolna stoupat.

Z výsledků měření na pozorovacích objektech podzemních vod vyplývá, že minima v roce 2004 nebyla tak nízká jako v roce 2003, i když se jim přibližovala. Na roční křivce překročení průměrná minima z objektů hlásné sítě dosáhla hodnot kolem 80 %. Regionální rozdíly ve vydatnostech pramenů, stavech hladin ve vrtech a v režimu podzemních vod závisely na místních hydrogeologických podmínkách, nadmořské výšce a na rozložení srážek. Roční minimální stavy ve vrtech byly na roční křivce překročení zpravidla na hodnotách 85 až 90 %, kdežto minima vydatností pramenů byla mezi 75 a 90 %. Rozdíl byl způsoben nadmořskou výškou, jelikož vrty jsou většinou umístěny v poříčních zónách a naopak vydatnosti pramenů spíše charakterizují vyšší polohy. V povodí Moravy, kde jsou prameny položeny v nižších polohách, byly vydatnosti v září a v říjnu na 90 % roční křivky překročení, kdežto v povodí horní Vltavy byla minima vydatností na 80 % roční křivky překročení. Nízké stavy podzemních vod byly také v povodí středního a dolního Labe, to znamená ve středních a severních Čechách.

V roce 2004 došlo k doplnění zásob podzemních vod, což se projevilo zvýšenými úrovněmi hladin ve vrtech a vyššími vydatnostmi pramenů v prvním pololetí. Ve druhé polovině roku však následoval pokles a v srpnu a v září naměřené hodnoty odpovídaly kvantilům 70 až 85 % na měsíčních křivkách překročení. Výjimečně došlo i k větším poklesům, které byly způsobeny lokálními podmínkami. Většinou ale byly minimální stavy hladin a vydatnosti nad úrovní minim roku 2003, a tak i nad hodnotami minim za srovnávací období 1971–1990.


Obr. II.1 Průměrné měsíční průtoky a čáry překročení průměrných denních průtoků

Obr. II.2 Režim vydatnosti pramenů ve vybraných skupinách

Obr. II.3 Režim hladin podzemních vod ve vybraných skupinách

Obr. II.4 Základní odtok v roce 2004 ve vybraných skupinách

Tab. II.1 Charakteristické hydrologické údaje ve vybraných vodoměrných stanicích za hydrologický rok 2004

Tab. II.2 Průměrné denní průtoky ve vybraných vodoměrných stanicích za kalendářní rok 2004

Tab. II.3 Průměrné měsíční vydatnosti ve vybraných pramenech za kalendářní rok 2004

Tab. II.4 Průměrné měsíční úrovně hladin ve vybraných vrtech za kalendářní rok 2004

SEZNAM BILANCOVANÝCH SKUPIN HYDROGEOLOGICKÝCH RAJONŮ

Bilanční oblast 1 - povodí horního Labe

Bilanční oblast 2 - mezipopodí středního Labe

Bilanční oblast 3 - povodí horní Vltavy

Bilanční oblast 4 - povodí dolní Vltavy

Bilanční oblast 5 - povodí Berounky

Bilanční oblast 6 - povodí Ohře a Bíliny

Bilanční oblast 7 - mezipovodí dolního Labe

Bilanční oblast 8 - povodí Odry

Bilanční oblast 9 - povodí Moravy

Bilanční oblast 10 - povodí Dyje

Mapa 2.1 Rozdělení ČR do 8 oblastí povodí

Mapa 2.2 Rozdělení ČR do 10 bilančních oblastí

Mapa 2.3 Základní odtok v r. 2004 v % dlouhodobého průměru (1971 – 1990)

Mapa 2.4 Porovnání normalizované průměrné vydatnosti pramenů v r. 2004 s obdobím 1971 – 1990

Mapa 2.5 Porovnání normalizovaného průměrného stavu hladiny v mělkých vrtech r. 2004 s obdobím 1971 – 1990

Mapa 2.6 Porovnání normalizovaného průměrného stavu hladiny v hlubokých vrtech r. 2004 s obdobím 1971 – 1990

Mapa 2.7 Výšky srážek v deseti bilančních oblastech v období 2002 – 2004

Mapa 2.8 Odtokové výšky v deseti bilančních oblastech v období 2002 – 2004


Kap. III.       Hydrologická bilance jakosti vody


Obsah | Přílohy | Content


Aktuální informace | Výstrahy | Hydrologické předpovědi | Hlásné profily
Jakost vody | Monitoring jakosti vody: IS Arrow
Hydrologické ročenky | Hydrologická bilance | Projekty na vyhodnocení významných povodní
ČHMÚ | Radarové odhady srážek | Numerický model Aladin | Aktuální informace o počasí
Informační systém Voda České republiky


Stránka zřízena 8.10.2005, aktualizována 01.06.2010
Připomínky: rybak - zavináč - chmi.cz
© Copyright Český hydrometeorologický ústav Praha